Dezinformace očima odborníků: sedm otázek, deset osobností

Desítka vybraných expertů a expertek v oblasti boje proti dezinformacím se zúčastnila dotazníkového šetření, které jsem uspořádala se svým týmem. Novináři, analytici i odborníci se v něm společně pokoušejí definovat fenomén dezinformací v českém kontextu. Uvažují o tom, jak se s nimi utkat, nabízejí své zkušenosti, jak je identifikovat, ale také jak jim ve vlastní instituci předcházet.

Deepfakes: Na počátku bylo slovo. Potom se přidaly obrázky.

Viděli jste loni video, kde realistický prezident Zeman sjednocuje společnost - a které jako tzv. deepfake natočilo HBO jako upoutávku na svůj nový seriál s úplně jiným hercem? Nebo už vám možná někdo poslal meme či gif se svým obličejem přes aplikaci Reface, novinku na trhu, která vám v pár vteřinách perfektně namodeluje tvář na tělo někoho jiného, jen po vyfocení jedné selfie?

Krocení digitálních obrů. Co dál (nejen) s Facebookem?

Jak si poradit s firmami, které jsou větší a mocnější než celé státy? Co se dá dělat s korporacemi, které každý den nasbírají a zanalyzují miliardy informací o chování a zvycích svých uživatelů a jsou ochotné je prodat komukoliv, kdo si zaplatí za možnost manipulovat našimi životy a ekonomickým rozhodováním? Jako stále logičtější krok se jeví je rozbít na menší části.

Akční plán evropské demokracie a boj s dezinformacemi

Troufám si tvrdit, že Akční plán evropské demokracie neboli EDAP, je jedním z nejdůležitějších dokumentů, které letos vzešly z dílny Evropské komise. Jedná se o soubor právních, regulačních a finančních opatření s cílem lépe chránit evropskou demokracii a svobodu.

Informační válka v Gruzii a Východním Partnerství

Gruzie i další pobaltské státy byly odjakživa zájmem ruského vlivu. Testovací půdou pro praktiky hybridní války se však stala až pětidenní válka v roce 2008, která započala konflikt mezi Ruskem a Gruzií o oblasti Abcházie a Jižní Osetie. Rusové tu porvé použili kombinaci netradičních metod (informační válku) s tradiční vojenskou taktikou.

Česko a Slovensko plné dezinformací. Nebo je to dezinformace?

Bylo by naivní si myslet, že Česká republika či Slovensko nepodléhají vlivům dezinformací a dezinformačních kampaní. Nežijeme ve vakuu. Na problematiku se přesto začalo upozorňovat až kolem roku 2014 s příchodem války na Ukrajině a zesilující ruskou propagandistickou kampaní. Vlivem těchto událostí, rostoucímu počtu zavádějících zpráv z pochybných serverů a „zahlcováním“ obyvatelstva se problematika dezinformací dostala do hledáčku vyšších vládních orgánů. Poprvé vznikaly studie i celé organizace se zaměřením na boj s dezinformacemi, fake news a propagandou.

Od padesáticentové armády po spamuflážového draka: jak Čína vede propagandistické války na internetu

Na začátku druhé dekády 21. století otřásly severní Afrikou i Blízkým Východem protesty, jaké svět dlouho neviděl. V období, které později získalo jméno Arabské jaro, se autokraté třásli před rozezlenými občany, kteří požadovali kvalitní životní podmínky a záchranu před bídou a chudobou minulosti. Od Tuniska po Egypt a od Sýrie po Bahrajn mladí obsadili ulice ve snaze zbavit se zakořeněných režimů. Hojně přitom využívali sociálních médií.

Informační válka: nová jednička v bezpečnostních hrozbách

Digitální svět informací se rychle stává ústředním vojenským bojištěm dneška. Tradiční soutěžení velmocí se kvapně posouvá do digitálního světa a právě zde nabírá nejdynamičtěji na intenzitě a rozsahu.

Jak se ovlivňují volby

Cíle dezinformačních kampaní jsou mnohé – typicky polarizace společnosti a zvyšování nedůvěry ve stávající systém a instituce. A s tím nutně souvisí i manipulace voleb, ať už ve formě předvolebního boje politických stran, či jako vliv zahraničních aktérů. Jak ale naše volby mohou být ovlivněny? Kde jsou slabiny demokracie?

Boj s dezinformacemi v jiných zemích

O dezinformacích se často mluví s takovou jistotou, jako by příjemce znal přesnou definici i používání (a pokud si čtete mou sérii článků, tak se k tomu rozhodně blížíte!). Realitou ale je, že většina zemí ani Evropská unie s tímto fenoménem zatím nepočítala ve svých nástrojích ani legislativě a je to něco, k čemu se v Evropské unii schyluje. Na příkladu několika zemí jsem tedy v tomto článku sepsala, jak se s dezinformacemi doposud v různých zemích pracovalo, a co by si z toho Evropská unie měla odnést.