Rok jako poslankyně Evropského parlamentu. Co se dá za rok mezi více jak 700 dalšími europoslanci stihnout, začít či změnit? Málo i hodně. Záleží na perspektivě a vytyčených cílech. Už teď mohu říci, že jsem se vás hlavně snažila celý rok co nejvíce informovat. Pojďme si to tak teď po roce shrnout - a dát do perspektivy.
My, níže podepsaní poslanci Evropského parlamentu, vyjadřujeme naši solidaritu s běloruským obyvatelstvem a s jejich vytrvalým úsilím o uplatnění základního občanského práva na svobodné a spravedlivé volby.
Poslední zpráva Oxfordské univerzity o dezinformacích a manipulacích se sociálními médii ukazuje, že Facebook stále drží rekord jako sociální síť, kde probíhá většina dezinformačních kampaní.
Který z následujících filmů je pro Vás nejzajímavější?
A) Single man (od Toma Forda, 2009)
B) Tři ženy (od Roberta Altmana, 1977)
C) Anna (od Luca Bessona, 2019)
Gruzínské zpravodajství InterPressNews se mnou udělalo před pár dny rozhovor o dění v jejich zemi a tom, co může Evropská unie a Evropský parlament udělat, aby pomohl vyrovnat se zemi s následky pandemie i zajistit udržení demokracie. Rozhovor byl v angličtině, přeložili jsme ho nicméně a dodávám vám tak plné znění.
Evropská komise představila novou strategii pro boj proti dezinformacím. Současná právní úprava totiž nebyla dostatečná – šlo především o dobrovolné zapojení firem jako je Google, Facebook či Twitter. [1] Ty se dobrovolně přihlásily, že budou dodržovat obecná kritéria. Problémem ale byla právě ona dobrovolnost. Společnosti si tvořily hodnocení úspěšnosti tohoto boje samy na sebe. Nově by měly místo toho poskytovat měsíční reporty o tom, jak jsou v tomto boji úspěšní, přímo Evropské komisi.
Vážení představitelé Senátu Spojených států amerických,
Pavel Mrštík ve své reakci na můj článek o ekonomických dopadech koronavirové pandemie vychází z jiných ekonomických směrů. Diskuze o ideálnosti tržní ekonomiky ale není na místě při posuzování aktuálních dopadů, vzhledem k tomu, že na principech tržní ekonomiky funguje de facto většina světa, a v jejích mantinelech se tak pandemie většiny z nás dotkne. Rozhodla jsem se tedy na článek reagovat a rozebrat některé z argumentů.
Velmi pravděpodobně. V důsledku stále narůstajícího růstu počtu případů nemoci COVID-19 je zřejmé, že čelíme možná jedné z největších ekonomických krizí vůbec. Každá z velkých předchozích krizí si nesla svá specifika − ekonomika nebyla schopna čelit šokům na straně nabídky, poptávky, či ze strany finančního sektoru. Škody způsobené koronavirem se však promítají do všech výše uvedených oblastí a předpokládá se, že brzy bude naše ekonomika čelit tzv. trojitému ekonomickému šoku. Kvůli globalizaci a závislosti národních ekonomik na vzájemné výměně zboží, tedy mezinárodním obchodu, tyto změny zasáhnou celý svět.
V posledních dnech se šíří internetem zpráva, která vykresluje vykresluje Čínu jako vítěze nad epidemií COVID-19. Někteří vrcholoví politici se nás snaží přesvědčit o tom, že Čína by pro nás měla být vzorem. Je to opravdu tak?
Pondělí 24. ledna nebylo pro spoustu novinářů a čtenářů zpráv nikterak výjimečné. Dál pokračovaly aktualizace ohledně koronaviru, stojaté vody zčeřila jen razie policie na MPSV, v zahraničí se řešily tamní problémy. Málokdo ten den psal o Londýně — maximálně v souvislosti s brexitem.
Turecko od pátku 28. února přestalo bránit syrským uprchlíkům ve vstupu do Evropy. Navzdory dohodě z roku 2016, kdy Evropská unie finančně přispívala Turecku na zajištění uprchlíků výměnou za to, že zůstanou v Turecku. Erdogan tuto dohodu již mnohokrát použil jako vyjednávací výhružku. Po syrském náletu na Idlib ve čtvrtek 27. února, kdy zahynulo 33 tureckých vojáků působících v rámci turecké invaze do Sýrie, uvedl výhružku v praxi.
Bitva kolem Huawei a 5G není jen o jedné obrovské technologické společnosti a nejde jen o infrastrukturu pro 4. průmyslovou revoluci. Jde o geopolitiku a bitvu mezi existující jedinou supervelmocí USA proti rostoucí Číně, ve které vládne komunistická diktatura jedné strany. Huawei je prodlouženou rukou čínského státu. Čínský národní zpravodajský zákon, který vstoupil v platnost v červenci 2017, v článku 7 stanoví, že „jakákoli organizace nebo občan bude podporovat, pomáhat a spolupracovat se státní zpravodajskou prací podle zákona.“ V kombinaci s článkem 14 není tato podpora dobrovolná: „Státní orgány pro práci se zpravodajskými službami mohou při legálním provádění zpravodajských služeb požadovat, aby dotčené orgány, organizace nebo občané poskytli potřebnou podporu, pomoc a spolupráci.“
Evropská unie právě uzavírá ambiciózní obchodní a investiční dohodu s Vietnamskou socialistickou republikou. Jedná se o první dohodu tohoto typu mezi EU a rozvojovou zemí v Asii, která připravuje cestu ke snížení cel na 99 % zboží. Dále se očekává, že dohoda otevře odvětví služeb a poštovních, bankovních a námořních odvětví konkurenci. Na první poslech to zní skvěle. Koneckonců nám klasická ekonomická poučka říká, že volný obchod obecně vytváří bohatství pro obě strany. Jak by tedy mohli být proevropští politici a lidé podporující obchod proti těmto dohodám?
Spojené království jde svou vlastní cestou a opouští Evropskou unii. Na první pohled to není pro dříve největší světovou říši a nejsilnější supermocnost příliš překvapivé. Časy se však pro britské impérium dramaticky změnily a kromě celosvětové sítě finančních center bude Spojené království stěží schopno uplatnit svůj vliv na další země a bloky zemí, jako je EU-27.
Výzva k vyjmutí organizací, jako je „Člověk v tísni“, ze seznamu „nežádoucích organizací“ a zastavení ruských represivních praktik vůči občanské společnosti.
Evropská unie je podle mě nejlepší projekt, který na území Evropy v dějinách vznikl. I s touto vírou v srdci se však nechci vzdát oprávněné kritiky věcí, které nefungují; či jsou nastavené tak, aby nefungovaly.
Aneb vše, co jste kdy (ne)chtěli vědět
o Evropském parlamentu
a jak to celé funguje.
