10.03.2023

Shrnutí pracovní cesty do Moldavska

Na konci února jsem byla na (dvou v jedné!) pracovní cestě do Moldavska. Hned zkraje si dovolím jednu poučku, nebo spíše přání, a to: neplést, prosím, s Moldávií. Moldávie je název historického území, rozkládajícího se mezi třemi zeměmi, a není tedy totéž, co Moldavsko jako země. No a proč rovnou dvě cesty v jedné? Hlavní důvod samozřejmě je, že jsem efektivní a když už tam jednou jedu, tak toho využiju naplno!

Ale legraci stranou. Skutečně byly cesty naplánovány tak, abychom využili náš čas i prostředky Parlamentu – a pozornost našich moldavských protějšků – naplno. První misí bylo každoroční zasedání takzvaného Euronestu, což je parlamentní delegace pro vztahy s našimi východními sousedy: Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií, ale také Běloruskem, Arménií a Ázerbájdžánem. Já jsem místopředsedkyní Euronestu. Během naší cesty jsme probírali výstupy stálých výborů k politickým, ekonomickým i energetickým tématům, ale také třeba schvalovali několik ad-hoc rezolucí – k rozšiřování EU, válce na Ukrajině, či politickým vězňům v některých z těchto zemí. Druhá část mé moldavské dvojmise spočívala v setkávání se s představiteli Moldavska za náš výbor Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod, zároveň spolu s kolegy z výboru pro rozpočet. Dle parlamentní hierarchie (ano, to je na misích zásadní věc!) jsem byla "osobou číslo 1", jelikož jsem ve výboru stálá zpravodajka právě pro Moldavsko za celý Evropský parlament.

Týden před mou návštěvou se zde obměnila celá vláda, bavili jsme se tedy často s lidmi, co byli ve funkci doslova tři dny. I tak nám detailně odpovídali všichni ministři a ministryně či premiér na všetečné otázky o investicích, řešení energetické i ekonomické krize, využívání evropských peněz a implementaci návazných reforem či bezpečnosti v zemi. V těchto dnech projednáváme v Evropském parlamentu navýšení finanční pomoci Moldavsku o dalších 145 milionů EUR.

Nebyla to ale jen setkání s ministry a ministryněmi. Poslechli jsme si také uvítací řeči moldavské prezidentky Maii Sandu, či lídryně běloruské opozice, Světlany Tichanovské a také naší vlastní předsedkyně Evropského parlamentu, Roberty Metsoly. Všechny zúčastněné země se vyjadřovaly k hlavnímu tématu - budoucnosti regionu po ruské válce a jak se více zabezpečit.

Bezpečí je otázkou nejen pro Ukrajinu, která je přímo napadená a ve válce, ale i okupovanou Gruzii, či právě drobné Moldavsko s nedrobným problém – Podněstřím. Tomuto regionu se někdy říká poslední výspa Sovětského svazu. Je to separatistické území, které se hlásí k sovětskému odkazu a tedy k jeho historickému pokračovateli, dnešnímu Rusku. Zatímco v Moldavsku se mluví rumunsky a vládne tu latinka, v Podněstří uslyšíte ruštinu a všude na vás kouká azbuka. Tento region je samozřejmě v hledáčku ruského režimu, který ho nepřímo podporuje.

A o toto se v regionu Východního partnerství hraje především. Tedy – ne o Podněstří. :) Ale o vliv. Některé země jsou velmi prozápadní a proevropské, musíme je ale utvrzovat v tom, že s nimi počítáme, že je nenecháme na holičkách. Rozpínání ruského režimu na naší východní hranici je to poslední, co potřebujeme pro klid, mír a stabilitu u nás doma.