05.02.2024
Odkaz Františky Plamínkové: Proč bychom se měly hrdě označovat za feministky
Před 149 lety se narodila ikona nejen československých feministických dějin, politička a novinářka Františka Plamínková. Její osobnost bychom si měli připomínat už proto, že jí vděčíme za základní práva, která už jsme si jako ženy zvykly brát jako samozřejmost. A taky proto, že její boj ještě zdaleka není u konce.
Františka Plamínková byla jednou z největších osobností hnutí za ženská i lidská práva. Politická reprezentace československé první republiky ji ignorovala proto, že nebyla muž. Nacistický režim protektorátu uznal její váhu tím, že ji popravil. A komunisté její odkaz dál ignorovali pro změnu proto, že nebyla komunistkou.
Je tedy na nás, abychom její odkaz oživovali a navazovali na její statečnost a vytrvalost. Málokterá žena si totiž uvědomuje, za co všechno všechno této ženě vděčí.
Z dnešního pohledu je jen těžko představitelné, jaké úsilí, odvahu, vytrvalost a v neposlední řadě manažerské, mobilizační i lídrovské kvality musela tahle žena vykazovat – a to v době, kdy takové vlastnosti byly ženám zapovězené. A kdy “skleněné stropy” nebyly ani tak skleněné, jako spíš betonové.
Přesto dokázala svou neúnavnou prací a inspirativní mobilizací ženského hnutí prosadit např. zrušení celibátu učitelek v roce 1919. Sama osobně znám skvělou, která by se nejspíš vůbec nenarodila, nebýt Františky Plamínkové. Její babička totiž byla učitelka a nemyslely si, že kdy bude moci založit rodinu. Díky feminismu a boji Františky ji nakonec založit mohla a její odkaz žije dál.
Životní misí Františky Plamínkové bylo zkrátka budování základů prostoru pro svobodné ženy, které si jednou nebudou muset vybírat mezi mateřstvím a kariérou. Které budou mít stejnou možnost svobodně se rozvíjet a budovat si život podle vlastních představ, jakou mají muži.
Pokud o sobě tvrdím, že jsem feministka, je to i z úcty k ženám, jako byla Františka Plamínková, které zasvětily celý svůj život boji za to, aby stála ženská práva na úrovni lidských práv. A při pohledu na konzervativní vlnu v Evropě, která chce ženy vracet zpátky k předem určeným rolím, je zřejmé, že boje Františky Plamínkové rozhodně nejsou dobojovány.
A my, které jsme i díky ní získaly možnost být samy sebou, získat vzdělání a vést svobodný osobní život, máme takřka morální povinnost v jejím nasazení pokračovat. A posunout věci zase o kus dál.