Rozhovor: Zcela chápu, že opozice o ústavních změnách nehlasovala

V březnu 2020 zveřejnila Evropská komise sdělení - Východní partnerství po roce 2020 - ve kterém Evropská komise stanovila hlavní směry, kterými by se měly rozvíjet vztahy mezi členskými státy EU a jejími sousedy z Východního partnerství. Sdělení vyvolalo diskusi o tom, zda uvedené cíle byly dostatečně ambiciózní, nebo ne. S ohledem na význam budoucnosti Východního partnerství promluvil InterPressNews s europoslankyní Markétou Gregorovou, místopředsedkyní delegace v Parlamentním shromáždění Euronest a členkou parlamentního výboru pro přidružení EU-Gruzie. Kromě vyhlídek na členství zemí Východního partnerství v EU a aspektů budoucí spolupráce patří mezi témata diskutovaná v rozhovoru dohoda z 8. března, změna ústavy v gruzínském parlamentu a nadcházející parlamentní volby v roce 2020.

Na začátku svého funkčního období předsedkyně Evropské komise von der Leyenová uvedla, že stávající sbor komisařů bude geopolitický, což znamená, že EU bude v sousedních regionech strategicky asertivnější. Rozšiřují se tak geopolitické ambice EU kromě Balkánu i na země Východního partnerství? Pokud ano, řekla byste, že cíle uvedené ve sdělení o Východním partnerství po roce 2020 mají geopolitické prvky?

Pokud správně chápu význam pojmu geopolitický, jedná se zde o to, zda existují nějaké ambice nabídnout více, například i členství. V tom případě je to určitě něco, o co Evropská unie usiluje, alespoň to tak vidím z pohledu zpráv a usnesení, na nichž pracujeme. Je skutečně velmi potřebné motivovat všechny země Východního partnerství k dalšímu pokroku - aby těm, kteří již mají dohody o přidružení a hluboké a komplexní zóny volného obchodu, jako například Gruzii, bylo nabídnuto ještě více, aby se prohloubily vztahy a aby zde v budoucnu byla také možnost požádat o členství v EU. Ty, kdo ještě nepostoupily tak daleko, také nechceme nechat pozadu, což je velmi důležitý bod, protože rozdělený region je zranitelnější vůči vnějšímu vlivu. Chceme pro ně na míru šité individuální pobídky. Mluvím například o Bělorusku, které má svůj vlastní vývoj a problémy, a my jim musíme nabídnout to, co je bude motivovat k dalšímu pokroku. Něco jako členství samozřejmě ještě není na pořadu dne, ale když jste obecně hovořili o geopolitických pobídkách, EU dává přednost tomuto.

Vidíme, že současnou prioritou EU je rozšíření o západní Balkán. Vidíme také, že Severní Makedonie a Albánie jsou této perspektivě nejblíže. Myslíte si, že rozšíření na Balkán může zemím Východního partnerství v budoucnu otevřít dveře k perspektivě členství? Nebo to povede k další fázi tzv. únavy z rozšiřování?

To je samozřejmě těžké říci, protože to záleží na mnoha aktérech, na mnoha vládách a členských státech a jak víme z příkladu Severní Makedonie, i jedna země může vše zablokovat. Jak víte, šlo o Francii, čímž se nebudu nyní zabývat podrobněji, ale zkrátka záleží na motivaci členských států. Nechci vypadat jako předpovídatel budoucnosti, ale domnívám se, že pokud by západní Balkán skutečně dosáhl členské pozice, bylo by to ostatním zemím skutečně ku prospěchu. Poslední členský stát se připojil již před několika lety a myslím si, že toto je další krok. První velký krok pro západní země, jako je Německo, Francie, ale samozřejmě také pro severní a jižní země, byl přijmout státy střední a východní Evropy. Jelikož jsem ze střední a východní Evropy, vím, jak se obávali, že skutečně nezapadneme do společného projektu Evropské unie, ale my jsme zapadli. Pak tak trochu pomohlo rozšíření o zemi bývalé Jugoslávie, o Chorvatsko. Mám tedy pocit, že pokud se někdo nyní obává ještě vzdálenějších zemí, západní Balkán znovu ukáže, že ano, je to možné. Projekt je stále silný, tak pojďme pokračovat s dalšími zeměmi. Možná jsem příliš optimistická, ale vzhledem k historickému vývoji mám pocit, že je takováto budoucnost velice možná.

Pracovala jste na vizi Zelených/EFA ohledně budoucnosti Východního partnerství. Tento dokument se zasazuje o zahrnutí perspektivy členství do rámce Východního partnerství. Zatímco EU je stále neochotná nabídnout perspektivu členství zemím Východního partnerství, gruzínská velvyslankyně v EU navrhla, že vyhlídka něčeho na způsob Evropského hospodářského prostoru může být další možností. Myslíte si, že snaha o takovou možnost může být v této fázi reálnějším cílem?

Možná bych využila tuto příležitost a velmi stručně vysvětlila dokument, který jsme navrhli. Důvodem je to, že existuje několik možných variant pro budoucnost Východního partnerství, přičemž některé politické skupiny a politické síly představily některé své vize, se kterými já osobně nesouzním. Například Vám již známá strategie Trojice. Myslím, že to je přesně to, co jsem řekla před několika okamžiky o rozdělení regionu - vím, že cenou za dvourychlostní Evropskou unii by byla ztráta těch, kteří zůstanou pozadu. Nechci, aby nikdo v regionu zůstal pozadu, protože v tom vidím nebezpečí. To je důvod, proč jsme navrhli, řekněme, opačný pohled oproti těm vizím, které byly prezentovány, a o tom tento dokument je. Takže, samozřejmě, je to velmi ambiciózní a vypovídá to spíše o tom, co bychom chtěli z dlouhodobého hlediska. Neznamená to, že se to stane v příštích dvou letech, ale pokud máte něco jako vizi a víte, kam jdete, pak je mnohem snazší skutečně postupovat kupředu. Proto všichni hovoříme o členství. Samozřejmě, že pokud bude v příštích 2 letech nebo i dříve nějaká varianta proveditelnější, určitě ji podpoříme. Myslím si, že Evropský hospodářský prostor je krok velmi dobrým směrem, protože i samotná EU začínala hospodářskou integraci, i když důvodem byl také mír na evropském kontinentu. Hospodářská integrace je vždy velmi užitečná, a to i při jakékoli jiné politické integraci. Takže si myslím, že toto je proveditelnější. Také si myslím, že je důležité vždy zdůrazňovat, že členství je až tím nejzazším cílem, a to je to, kam míříme, abychom se nezasekli jen na jedné možnosti.

K další diskusi o tzv. Trio strategii požaduje Gruzie-Ukrajina-Moldavsko formát EU+3 pro sektorovou integraci. Mnoho analytiků tvrdí, že formát 3+1 může nabídnout intenzivnější platformu pro dialog mezi EU a přidruženými zeměmi. Myslíte si, že zavedení takového formátu bude možné na summitu Východního partnerství, který se má uskutečnit v roce 2021? Mohla byste přiblížit Váš názor ohledně této věci?

Děkuji Vám za tuto otázku, díky které to mohu podrobněji vysvětlit, protože vím, že pro Gruzínce, Ukrajince a Moldavany a také Armény se jedná o velmi důležitá pobídku a platformu. Nicméně, nechci stavět pokrok na tomto - myslím si, že pobídky vytvořené na míru jsou lepší, protože pokud je to jen tři plus jedna nebo jakýkoli jiný podobný model, tak to zanechá ostatní pozadu a to celému regionu nepomůže. Vím, že každá země má své vlastní problémy a výzvy, kterým musí čelit. Nemůžete ale tento region nechat pozadu s ohledem na všechny vnější aktéry, a nemluvím jen o Rusku, ale také například o Číně, která se snaží výrazně investovat do některých oblastí v mnoha zemích nebo dokonce i o Turecku, zasahujícímu z jižní hranice. Budu velmi upřímná, představují hrozbu. Jsou hrozbou a pokud uvidí, že je region rozdělen, okamžitě toho využijí pro své účely, následkem čehož budou mít ty tři progresivnější země za svými hranicemi velmi nestabilní, možná dokonce zmanipulované systémy. Pokud se zamyslíte nad tím, co se právě děje v Gruzii, například s posouváním hranic, nebo na Ukrajině a na Krymu, nechci si ani představit, jaké by byly potenciální hrozby, kdyby se tyto země díky vzájemnému rozdělení staly ještě zranitelnější. To je důvod, proč se obávám této Trio strategie a byla bych mnohem šťastnější, kdybychom zachovali Východní partnerství jako společný projekt EU, kde se všichni navzájem podporují - pokud máme dohodu o přidružení, stavme na tom; a pokud ji nemáme - zkusme udělat něco pro to, abychom ji měli. Myslím, že je to mnohem schůdnější.

Pokud jde o odvětvovou integraci, někteří analytici navrhli, aby EU zahájila se svými východními sousedy spolupráci v oblasti bezpečnosti. Gruzie byla, zejména v poslední době, cílem kybernetických útoků a dezinformací pocházejících z Ruska. Myslíte si, že by EU měla být aktivnější, pokud jde o spolupráci se zeměmi Východního partnerství v oblasti kybernetické bezpečnosti, hybridních hrozeb a dezinformací? Může spolupráce dojít ještě dál, pokud jde o připojení přidružených zemí k SBOP/PESCO?

Na dezinformace se hodně soustředím. A ano, je to velmi vážné téma. Myslím, že bychom se nikdy neměli soustředit pouze na jednu část, protože mezinárodní vztahy jsou velmi komplikovaným systémem vztahů a diplomatických opatření. Proto, pokud bychom se chtěli soustředit pouze na bezpečnostní spolupráci, pak by například Rusko mohlo mít pocit, že je to velmi ofenzivní krok a mohlo by proti němu přijmout opatření, což jsme nezamýšleli. Takže si myslím, že je nejlepší se zaměřit na celý balíček oblastí, a to jak například na hospodářskou spolupráci v oblasti regionálního rozvoje, tak ano, také na hybridní hrozby, jako jsou počítačové útoky nebo dezinformace. S určitostí vím, že EU a země Východního partnerství již nyní spolupracují v oblasti dezinformací. Snaží se sdílet know-how o tom, jak řešit dezinformace, jaké kampaně se chystají. Největší platformy samozřejmě často sídlí v Americe. Diskutují s různými zeměmi a snaží se jim pomoci například odhalit a zakrýt operace nebo trolly pro dezinformační kampaně. Proto si také osobně myslím, že by se Amerika měla ještě více angažovat, vzhledem ke svému specifickému postavení ve světě a v mezinárodních vztazích. Byla bych velmi ráda, kdyby jednoho dne Gruzie vstoupila do NATO. Vím, že je to kontroverzní téma, ale opravdu si myslím, že by se NATO mělo zaměřit na, řekněme, řešení situace v těchto zemích, a pokud nemůže z různých důvodů řešit problém členství, pak si myslím, že se může rozhodně alespoň více zapojit. SBOP a dokonce i PESCO jsou samozřejmě také ve hře. Chtěla jsem jen upozornit i na tento aspekt, protože když mluvíme o bezpečnosti ve světě, nejde jen o EU. Ti největší hráči se nachází bohužel, a říkám to nerada, někde jinde.

EU reagovala rychle na pomoc zemím Východního partnerství během pandemie: poskytování grantů, makrofinančních půjček, spotřebního materiálu a zdravotnického vybavení. Nové průzkumy veřejného mínění provedené v roce 2019 navíc ukazují, že EU má v oblasti Východního partnerství poměrně vysokou míru podpory. Myslíte si, že vzhledem k významu zahraniční pomoci rozvojovým zemím během pandemické krize byla taková reakce dalším stěžejním krokem k potvrzení EU jako nezbytného a nejspolehlivějšího partnera pro země Východního partnerství, zejména ve vztahu k jiným mocnostem v regionu?

Ano, odpověď je jednoduše ano. Rozhodně si myslím, že tento krok ze strany EU byl zásadní a ukázal, jak důležitý pro nás tento region je ve srovnání s jinými mocnostmi působícími v dané oblasti. Budu samozřejmě hovořit zejména o Číně, která, pokud vím, také poskytla nějakou podporu a pomohla. Myslím si, že zde při srovnání vidíme, že EU je stále největším hospodářským blokem na světě a že má moc pomoci, a to, řekněme, bez jakýchkoli podmínek. Jsem tedy velmi ráda, že EU projevila tento druh síly v současné pandemii, zejména vzhledem k tomu, že čínské orgány závažným způsobem dopomohly jejímu šíření tím, že zatajovaly informace, jak dnes víme. Věděly o viru už nějakou dobu před tím, než se začal šířit, a pokud by se o tento druh informací podělily se světem dříve a nesnažily se je potlačit, mohli jsme být lépe připraveni. Nemyslím si tedy, že bychom se obecně měli spoléhat na tyto autoritářské systémy a jsem ráda, že se EU v tomto druhu pomoci ukázala být lepší.

Teď k dohodě z 8. března. Gruzínský parlament schválil změnu ústavy a země tak přešla na takřka poměrný volební systém. Opozice se však hlasování nezúčastnila a tvrdila, že vládnoucí strana nesplnila dohodu tím, že nepropustila všechny politické vězně. Jak byste posoudila celý proces?

Pro začátek, jsem velice ráda, že dohoda z 8. března existuje a že k ní došlo. Jsem také velmi ráda, že i když to tak někdy působilo, nakonec nikdo nepoužil pandemii k tomu, aby odložil jakýkoli posun kupředu v těchto záležitostech, protože to bylo něco, čeho jsme se obávali, že se od Vás dozvíme, protože když najednou máte na starosti pandemii, je docela obtížné vypořádat se s běžnou každodenní politikou. Jsem tedy ráda, že to opravdu nezmařilo všechna vyjednávání. Zcela chápu, že opozice nehlasovala, protože situace ohledně politických vězňů je opravdu důležitá a zároveň nešťastná a myslím si, že to jen dokazuje, že si stále stojí za tím, o čem původně vyjednávali. Nemyslím si, že by to byl problém, vláda má totiž většinu hlasů, proto je to taky vláda, že? Takže, pokud by ji nemohli prosadit, pak by celou dohodu vlastně stejně zrušili. Takže jsem vážně šťastná, že to prošlo. V současné chvíli to hodnotím tak, že situaci bedlivě sledujeme. Doufáme, že před říjnovými volbami všechno zapadne na správné místo a samozřejmě, pokud něco nepůjde správnou cestou, budeme připraveni to komentovat a pokusit se zapojit nebo pomoci s vyjednáváním, pokud to bude možné.

Minulý měsíc se demonstranti při příležitosti prvního výročí protestů z 20. června shromáždili před parlamentem. Samotný protest před rokem nakonec vedl k nedávné ústavní změně, pokud jde o takřka poměrný volební systém. Vláda však stále tvrdí, že tehdejší protesty se staly násilnými a že šlo o snahu „destruktivní opozice“. Někteří si myslí, že protest byl jasným signálem vůči Rusku z hlediska asertivního postavení Gruzie k okupaci, jiní to považují za signál vůči západu, kdy gruzínští občané usilují o demokratičtější poměry v zemi. Jak hodnotíte celý proces z tohoto pohledu?

Jak jistě víte, v Gruzii jsem byla již několikrát. V Bruselu i všude jinde se snažím mluvit se všemi zúčastněnými stranami, nejen s vládnoucí stranou a opozicí, ale také s protestujícími, s občany, s aktivisty, s nevládními organizacemi. Snažím se skutečně si vytvořit ten nejobjektivnější pohled, jaký mohu. Můj názor je samozřejmě stále subjektivní. Netvrdím, že mám naprostou pravdu a že to, co říkám, je naprosto správné, protože ono je vždy těžké soudit na dálku věci, u kterých jsem nebyla. Troufám si však říci, že mám názor a ten názor je takový, že protestující násilní nebyli a že případy, které se staly, byly individuální, nebo možná dokonce zinscenované. Nemůžeme to říci s jistotou, ale nemyslím si, že by vláda měla obecně tvrdit, že všichni protestující byli násilní. Protestující dělali, co mohli, v situaci, ve které byli, a já plně stojím za jejich snahou. Jsem velmi ráda, že po roce došlo k posunu v plnění jejich požadavků. Dovolte mi podotknout, že to není tak běžné. Jsem z České republiky, kde protestujeme proti našemu předsedovi vlády už asi rok a nestalo se nic. Takže jste ve skutečnosti úspěšnější než my. Tím pádem vidím celý tento proces jako ve skutečnosti docela úspěšný, alespoň ve srovnání s námi. Pokud se široká veřejnost a občané budou stále více zapojovat a budou aktivní a budou dávat energii do něčeho pozitivního, pak si myslím, že za pár let od této chvíle uvidíte obrovskou změnu a obrovskou transformaci. Jsem také ráda, že to ukazuje, kde Gruzie stojí ve vztahu k Rusku a ve vztahu k EU.

Gruzínské parlamentní volby proběhnou v říjnu 2020. Nedávno velvyslanec USA v Gruzii i Vaše kolegyně, europoslankyně Viola von Cramon, vyjádřili obavy, že by se Rusko mohlo pokusit zasáhnout do volebního procesu. S ohledem na nedávné případy, kdy se Rusko vměšovalo do voleb v zahraničí, obáváte se tohoto nebezpečí v Gruzii? Jaká preventivní opatření by měla gruzínská vláda podniknout?

Ano, a také vidím nebezpečí nejen ze strany Ruska. Již existují rozsáhlé studie o tom, kolik zahraničních zásahů do demokratických voleb se děje. A to nejen v jednom regionu. Je to globální záležitost, také v Jižní Americe, kde nás to sice nemusí přímo zasáhnout, ale děje se to v Brazílii, Paraguayi. EU tomu samozřejmě také čelí, USA má tyto problémy již delší dobu a bylo tomu tak i v posledních prezidentských volbách. Země Východního partnerství jsou samozřejmě velmi zranitelné, vzhledem k blízkým sousedům, které v tomto regionu máte. Takže si myslím, že by gruzínská vláda měla rozhodně podniknout opatření. Myslím si, že největším problémem jsou zahraniční zásahy v online světě. Je to možná nenápadnější, než kdyby někdo doopravdy míchal s volebními hlasy, nebo kdyby se někdo pokusil někoho podplatit přímo před volební místnosti, z toho důvodu je to však ještě nebezpečnější. Jde o to, že takto je možné pokrýt obrovské množství obyvatel a může se tak dít po celé měsíce. Může se tak dít již právě teď. Mohou zde probíhat dezinformační kampaně, jejichž cíle možná nevidíme. Někdy tyto druhy dezinformačních kampaní nemají okamžitý cíl. Nejde o podporu jednoho kandidáta nebo jedné strany nebo o to být proti někomu. Jde spíše o to rozdělit společnost tak, aby se lidé mezi sebou hádali a bojovali proti sobě, v čemž spočívá děsivá síla hybridních hrozeb. Myslím si tedy, že vláda by měla začít podnikat takové kroky, jako je skutečná komunikace s opozicí a komunikace se svými občany, protože pokud občané nedůvěřují své vládě a své zemi obecně, nastává chvíle, kdy jsou schopni uvěřit dezinformačním kampaním a kdy se nechají zmanipulovat. Pokud je vláda důvěryhodná a pokud je také opozice konstruktivní a důvěryhodná, jsou méně zranitelní. Toto bych jim tedy poradila. Samozřejmě, že zde existují i více technická opatření a že mezi EU a Gruzií bude rozhodně probíhat určitá komunikace, a pak zde budou samozřejmě také volební pozorovatelé, kteří budou dohlížet na průběh voleb. Myslím si ale, že to je něco, na čem gruzínská vláda může pracovat nyní a pořád, protože v dlouhodobém horizontu se to určitě vyplatí.

Giorgi Jgharkava InterPressNews