Dokud bude Facebook vydělávat na naší pozornosti, bude jeho model šířit dezinformace

V roce 2018 podepsaly největší internetoví giganti dobrovolný Kodex zásad boje proti dezinformacím. Firmy jako Facebook, Google, nebo později dokonci i TikTok se tak zavázaly „bojovat proti nepravdivému a zavádějícímu obsahu“. Na základě tohoto kodexu pak jednotlivé platformy provedly řadu svých vlastních úprav a vydaly se mimojiné cestou ověřování faktů.

Tři roky, které od té doby uplynuly, byly mimořádně turbulentní – i s výrazným přispěním výše zmíněných sítí. Vzhledem ke strmě stoupajícímu počtu jejich uživatelů je zřejmé, že tyto platformy mají naprosto bezprecedentní vliv na všechny politické, kulturní i společenské proměny v globálních společenstvích. A vzhledem k tomu, že vliv dezinformací neklesá, ale spíš stoupá, rozhodla se Komise zhodnotit funkčnost Kodexu a nutnost úprav – ne-li přímo ustanovení, které již nebude fungovat pouze na dobrovolné bázi.

Jak jsem před časem informovala na svých sociálních sítích, Evropská komise vyzvala všechny občany Unie, aby v jednoduchém formuláři zasílali své připomínky, ale třeba taky jenom názory na to, v čem je dosavadní postup online platforem nedostačující a případně co by si představovali, že se změní či vylepší. Je to vždy příležitost pro všechny, kdo si stěžují, že se v Bruselu řeší věci „bez nich“; takovéto konzultace vypisuje Komise pravidelně. Komise se navíc zavazuje, že každou připomínku vypořádá – i kdyby měla vysvětlit, proč právě tu vaši nelze implementovat. Jedná se o zásadní věc, kterou všichni využíváme na denní bázi a která má tak neuvěřitelně zásadní vliv na naše životy, že to zatím ještě nejsme ani schopni pojmout. Jsem tedy vděčná za inkluzivní dialog.

Ačkoli mám i jiné možnosti adresování Komise, chci jít příklad, a tak jsem se do iniciativy zapojila. Ráda vám teď stručně představím ty nejzásadnější:

1. Stávající Kodex funguje na bázi dobrovolnosti. Ta by mohla mít nějaký smysl, pokud by měly tyto platformy jiný model podnikání. Ve stávající podobě však spoléhají na tzv. ekonomiku pozornosti: peníze jim vydělává cokoli, co udrží pozornost uživatele na obsahu, který mu nabízí. Bylo již mnohokrát potvrzeno, že pozornost uživatele (a s ní i míra klikání) je v případě dezinformací vyšší, než je tomu u ověřených a na faktech postavených informacích. Co z toho vyplývá? Jen těžko můžeme očekávat, že podnikatel bude dobrovolně významně regulovat samotné základy svého byznys modelu.
   
2. Zásadní posun přinese i transparence a vysvětlitelnost algoritmů. V dnešní době nás sice do tzv. informačních bublin (zobrazuje se vám to, co sociální síť vyhodnocuje jako něco, co chcete vidět) zavírají převážně naše vlastní kliknutí a “palce”, automatické algoritmy a filtry jsou však něco, co sítě využívají a jen podporují rozdělování společnosti do táborů a bublin, ať jde o jakékoli téma. Pokud budeme mít větší přehled o tom, proč se nám co zobrazuje, můžeme postoupit k dalšímu kroku: vystoupení z informační bubliny.
   
3. Tyto firmy jsou oligopoly, kterým leží logicky primárně na srdci jejich finanční, nikoli společenský zájem. Zároveň se nechceme dostat do stavu, kdy budou vlády či unijní instituce jednostranně rozhodovat o podobě sociálních sítí. Pokud má Kodex fungovat, je nutné, aby zprávy o jeho naplňování nevydávaly platformy samy. Potřebujeme nezávislého auditora s otevřeným přístupem k těmto platformám a dostatkem zdrojů na pravidelné hloubkové audity u největších poskytovatelů.
   

Těžko dnes hledat slova, která by postihla, jak zásadní výzvu pro společnost představuje informační prostor, který nám poskytly sociální sítě. Kdo to snad ještě vnímá jako okrajovější téma, tomu bych doporučila dokument The Social Dilemma, ve kterém fungování největších internetových obrů popisují (a silně kritizují) dnes již bývalí programátoři, kteří navrhovali jejich funkce. „Jo a jsem autorem lajku,“ pronáší v úvodu jeden z mluvčích…

Zjednodušeně řečeno, Evropská unie se momentálně nachází mezi dvěma přístupy: tím prvním je kompletní přenos odpovědnosti za regulaci na samotné sociální sítě, tak je tomu v USA, tím druhým je pak kompletní kontrola nad obsahem a sítěmi v rukou vlády, jako je tomu v Číně. Vidím v tom historickou příležitost pro Evropskou unii, aby zvážila výhody i nevýhody každého z přístupů a vydala se zlatou střední cestou. A jsem přesvědčená, že právě takovým řešením se bude jednou inspirovat celý svět.