Iniciativa seniorů Za sebe není Přemluv bábu 2 – naopak jsme konečně poskytli platformu samotným seniorům

Na konci mojí kampaně o dezinformacích mi bylo jasné, že kampaň nebude kompletní, dokud se nebudu věnovat i tomuto fenoménu. Jak k němu ale přistoupit tak, abych jen informovala ale nepoučovala? Kdyby tak existoval nějaký projekt starších lidí, kterým není dění ve společnosti lhostejné a tohoto úkolu by se dobrovolně ujali.... Počkat - máme přece Seniory na palubě! Ti můžou toto téma předat svým vrstevníkům tak, jak ho sami vnímají.

I přesto se nejčastější kritika týkala přesně toho, čemu jsme se naopak snažili za každou cenu vyhnout: že prý děláme ze seniorů nesvéprávné lidi, kterým chceme radit, co mají číst, čemu věřit nebo dokonce koho volit. To mě dost zamrzelo, protože mi šlo o přesný opak. Já takto fenomén dezinformací vůbec nevnímám – není to otázka chytrosti nebo hlouposti, ani naivity či moudrosti. Je to složitější fenomén, který se týká generační propasti v informačním věku.

Beru to ale i jako zpětnou vazbu, jak moc se dezinformátoři snaží zneužívat toho, že se starší ročníky učily čerpat informace jinými způsoby než generace jejich dětí či vnoučat. A není divu, že se ozvali právě dezinformátoři jako pan Žantovský – to jim skupina statečných seniorů šlápla na kuří oko, protože se snaží své přátele vysvobodit z jejich manipulací.

Cílem celé naší kampaně bylo představit dezinformace tak, jak promlouvají ke všem generacím, bez výjimky. Popravdě, pohrdání seniory by spíš bylo, kdybychom je z naší snahy vynechali. Zaslechla jsem od některých dezinformátorů přirovnání kampaně k neslavnému videu „Přemluv bábu“. I nám se však takové jednání se seniory příčí. Rozhodně se necítíme být v pozici, abychom poučovali lidi, kteří toho daleko víc prožili a mají ohromné množství životních zkušeností. Právě jejich příběhy nás zajímají a jdeme přímo ke zdroji. Takhle vzniklo další heslo, které v našich spotech zaznívá.

Proto jsme se rozhodli, že necháme promluvit přímo jednotlivé seniory a seniorky, abychom se nedopustili něčeho podobného. Kampaň jsme nazvali „Za sebe“, protože v téhle kampani za seniory nemluví nikdo jiný – je to platforma, kde za sebe mluví sami.

Paní Hana, Ivana a Jana a pánové Antonín a Jiří toho měli na srdci hodně, nakonec jsme měli problém vybrat do spotů to nejlepší. Ptali jsme se a naslouchali jsme jim. Chtěli jsme třeba vědět, jak máme jejich vrstevníky oslovovat, aby se jich to nějak nedotklo. „Nesnáším, když nám někdo říká babičko a dědečku, když nejsme jeho babička ani dědeček. Jsme prostě senioři, protože jsem o něco starší než ostatní,“ říkal nám na natáčení pan Antonín. To nám přišlo fér.

Vyprávěli nám o tom, jak dřív sami přeposílali řetězové e-maily, jaký vliv to mělo na jejich vnímání světa nebo přátelské vazby. Popisovali nám různé motivace k přeposílání e-mailů – jedna paní nám například popisovala, jak jí kamarád pořád posílá konspirační e-maily a ona je přeposílá dál, aby si ho neznepřátelila. „Jenže pak mi došlo, že tím vlastně za sebe nechávám myslet a mluvit někoho jiného,“ povídá mi. A tak vzniklo jedno z hesel kampaně. Takhle jsme to chtěli pojmout: žádné poučky, ale myšlenky skutečných lidí směřované jejich skutečným přátelům - s úctou a respektem.