Informační válka: nová jednička v bezpečnostních hrozbách

Má to celou řadu příčin. Závratné tempo technologických inovací, zvyšování výpočetních kapacit i bezprecedentní míra propojení – to vše činí z informační války lukrativní a efektivní alternativu k tankům, dronům a letadlům. A velmoci si to to ve stále větší míře uvědomují.

Přesto je prakticky nemožné najít definici informační války, na které by se všichni shodli. Ta nejužitečnější je obsažena pravděpodobně v polním manuálu armády Spojených států:

„Integrované využívání klíčových základních funkcí elektronického boje, operací v rámci počítačových sítí a psychologických operací v souladu se specifickými podpůrnými a dalšími přidruženými funkcemi, za účelem ovlivnit, narušit, poškodit či ovládnout lidské i automatizované rozhodovací procesy protivníka a chránit ty své.“

Ofenzivní využití takové taktiky slouží k vyvolávání chaosu, nedůvěry a vzteku v cílovém obyvatelstvu. Pokud na vašem vlastním území dochází k občanským nepokojům nebo povstaleckým konfliktům, budete své peníze a svůj čas využívat k tomu, abyste se těchto problémů účinně zbavili. A to je pořád větší urgence, než když útočíte na své zahraniční nepřátele.

Právě dezinformace zde hrají klíčovou roli. Botové a umělá inteligence tak dnes umožňuje i relativně malým zemím dosáhnout významných dopadů v populaci výrazně většího protivníka. Obranná taktika informační války umožňuje státnímu subjektu diskreditovat disidenty a své kritiky, aniž by byl identifikovatelný jako iniciátor.

Stínovou válku států proti svým občanským společnostem pochopíme nejlépe, když si uvědomíme, kdo tyto kampaně iniciuje. Příkladem mohou být dlouhodobé systematické útoky v médiích na saúdského novináře a disidenta Džamála Chášukdžího, které vyvrcholily jeho vraždou. Dalším populárním defenzivním manévrem informační války je třeba také dohled nad místními novináři, jejich sledování a věznění. Turecko, Rusko, Čína a mnoho afrických diktatur stále výrazněji využívá sledovací technologie k umlčení kritiků a zástupců opozice.

Informační válka ale není zas tak cizí ani třeba takovým Spojeným státům. Americké zpravodajské služby a vojenské think-tanky jsou známými průkopníky celého systému moderní informační války. Jejich využívání těchto praktik v rámci zahraniční politiky jen není tak viditelné, jako je to například v případě Číny a Ruska. Vzácným náhledem do amerických kapacit pro informační válku bylo třeba, když Edward Snowden odhalil masivní sledování a hackování telefonů Angely Merkelové a dalších spojeneckých lídrů.

Využití moderních komunikačních technologií ke tvorbě alternativní reality s vlastními ideologickými pravidly a autoritami lze pozorovat i v případě americké Tea Party, která v posledních letech v podstatě splynula s trumpismem. Tento jev zvýraznily i zásahy a útoky ze strany Ruska, Íránu a Číny, ve svém jádru je však primárně jevem americkým. Američtí občané jako Steve Bannon a Roger Stone vytvořili složité a nenápadné systémy falešných účtů, jejichž cílem bylo manipulovat realitu, bránit Donalda Trumpa a diskreditovat jeho demokratické oponenty.

Jako ve všem, tak i v prostoru informační války hraje svou vlastní roli Čína. Kombinace ekonomiky, která bude brzy největší na světě, a nejrepresivnější diktatury jedné strany vytváří kapacitu i motivaci vést informační boj na globální škále. Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) stála u zrodu nechvalně proslulé skupiny „Naikon“, která je odpovědná za nesmírně úspěšnou infiltraci a hackování většiny sousedních zemí.

Naikonu se povedlo prohackovat si cestu od jednotlivých vládních zaměstnanců a počítačů ve vzdálených agenturách v jihovýchodní Asii až k cenným datům o svých sousedech. Získali informace o jejich vojenských možnostech, obchodních tajemstvích a tajné diplomatické komunikaci, i kompromitující zdroje na vládní úředníky, což čínské armádě dává nesmírný potenciál k ofenzivě. Čína využívá nahackované vládní servery a komunikační infrastruktury třetích stran k tomu, aby diplomatickými kanály dále infiltrovala jiné vlády. Kdyby šlo o otevřený, přímý útok ze strany Číny, byl by pravděpodobně vnímán jako vyhlášení války. Vzhledem k tomu, jak snadné je kampaně informační války zapřít, by však Čína pravděpodobně neutrpěla příliš vážné důsledky, ani kdyby byly tyto hackerské útoky odhaleny.

Obranná informační válka je pro Čínu obzvláště důležitá. Nezbytným předpokladem pro přežití čínské Komunistické strany je, aby dokázala kontrolovat občanskou nespokojenost. Čína přímo či nepřímo zaměstnává stovky tisíc až miliony lidí, aby dohlíželi na lokální digitální komunikaci, a tato tzv. padesáticentová armáda, kterou jsem představila ve svém článku pro Forum24, také přehlušuje jakoukoliv mezinárodní kritiku Komunistické strany. Čína před několika lety vytvořila 450 milionů již odhalených falešných účtů na sociálních médiích, tzv. botů. Tyto nové digitální armády jsou stále více mechanizované a automatizované, stejně jako to bývá i v jakémkoliv jiném závodě ve zbrojení.

Rusko také, zdá se, usoudilo, že nejlepší způsob, jak bojovat se soupeřem, který má vojenskou přesilu, je pomocí asymetrické informační války. Putin a Si dospěli ke shodě, že útočit na USA a EU v kyberprostoru je zdaleka nejméně rizikové. Důkazy o jejich spolupráci nenajdeme ve zveřejněných zdrojích, ale je evidentní, že tyto autoritářské režimy mají podobné cíle a společné nepřátele. Dává to smysl, protože nepřátelská činnost v informačním prostoru nedosahuje takové úrovně nepřijatelnosti, jaká by vyprovokovala vojenskou reakci.

Firmy jako petrohradská Agentura pro výzkum internetu nebo FancyBear2.0 a jejich čínské protějšky tak budou dále útočit především na naše vnímání reality, naše informační systémy a naše hodnoty a svobodu. Pokud si tedy včas nevytvoříme účinné nástroje a mechanismy, kterými je od toho odradíme. Pro budoucí kondici a bezpečnost svobodného světa je to hlavní výzva