Nová zpráva Parlamentu: největší reakce Evropy na dezinformace?

Je tomu rok a půl, co se Parlament rozhodl, že několik vybraných témat si zaslouží více pozornosti. Patřily mezi ně i dezinformace, a vznikl tak speciální výbor pro cizí vměšování včetně dezinformací. „Speciální“ proto, že měl jediný hlavní úkol: sepsat obsáhlou doporučující zprávu Komisi a Radě.

Parlament nemá pravomoc navrhovat legislativu, ale může navrhovat Komisi, čím a jak by se měla zabývat, a svými zprávami také dává najevo, co přes něj „projde“, a co nikoli. Tato zpráva o více než 60 stránkách dnes Parlamentem prošla, a tvoří tak nejobsáhlejší dokument, který kdy instituce EU k tématu cizího vměšování a dezinformací vydala.

Současnost
Evropský parlament považuje dezinformace za hrozbu již dlouhodobě, nelze ale ignorovat, že naše zpráva přichází právě v době, kdy čelíme bezprecedentnímu objemu ruské propagandy, útokům trollů i hybridním hrozbám, ve snaze ospravedlnit vyvolání války na Ukrajině a zakrýt skutečný vývoj i válečné zločiny.
Nejen já, ale i řada dalších politiků a expertů, kteří sledují aktivity autoritářských zemí směrem k evropským demokraciím, jsme od roku 2014 a invaze na Krym opakovaně upozorňovali, že Rusko vede s Evropskou unií hybridní válku. Cílem této války je narušovat společenskou soudržnost v zemích sedmadvacítky a oslabovat tak akceschopnost Evropské unie. Ať už přímým financováním protievropských politických subjektů či krajně pravicových antisystémových uskupení, anebo prostřednictvím účelových dezinformací, provozováním konspiračních proruských webů a trollích farem či řetězových e-mailů.

Jak by tedy Evropa měla podle této zprávy reagovat na hrozby přicházející nejen z Kremlu (ale z Kremlu obzvláště)?

Odolnost
Říkám to již dlouho a budu to opakovat do doby, než se to skutečně stane: Žádná legislativa na světě nevyřeší problém dezinformací, pokud se bude soustředit jen na to, aby občany a uživatele internetu vodila za ruku. Dokud k lidem budou proudit informace, budou k nim proudit i dezinformace - a zadržování informací patří k diktaturám, ne demokraciím. Proto musíme systematicky zvyšovat povědomí o cizím vměšování na všech úrovních, aby byly naše společnosti „odolnější“, tedy schopné tento vliv rozpoznat a náležitě mu čelit.

Jsem ráda, že přední místa si v aktuální zprávě našel právě tento důraz na občanskou společnost, rozvoj jejího kritického přemýšlení a mediální gramotnost. Cizí vměšování se netýká jen voleb či platforem sociálních sítí, ale i kritické infrastruktury, financování politických aktivit, nebo třeba veřejných institucí jako jsou univerzity. S tím se tudíž pojí i podpora nezávislých transparentních organizací, které pomáhají se vzděláváním společnosti a posilováním její odolnosti vůči dezinformacím.

Konec dobrovolnosti
Ve zprávě navrhujeme několik konkrétních opatření, která učiní Evropskou unii v boji s dezinformacemi silnější. Požadujeme například větší nezávislost StratComu Evropské služby pro vnější činnost, či vznik nové pracovní skupiny Evropské komise, která identifikuje mezery v existující legislativě a předloží návrhy na jejich překonání. Zřízeno by mělo být i nezávislé Evropské centrum pro vnější hrozby a integritu informací. Musíme se naučit bránit institucionálně, v tom je naše největší síla, a prokazujeme to ve všech oblastech – jen cizí vměšování a dezinformace jako by byly o krok napřed a my jen konstantně utírali rozlité mléko.

Doposud se Evropa bránila skrze dobrovolné kódy praxe a další nevymahatelné dokumenty. Není na místě je kritizovat - měly své důvody a svůj čas. Nacházíme se však již v době, kdy potřebujeme právní rámec pro sankce, aby bylo jasné, že když někdo negativně ovlivní naše demokracie, ponese důsledky. K tomu jsou mj. potřeba definice, například toho, co je to dezinformace a kdo je to dezinformátor. Tuto část považuji za průlomovou: jakmile bude jasný postih za cizí vměšování do našich demokratických procesů, můžeme se konečně bavit o skutečném odstrašování aktérů.

Máme vybudovanou obranyschopnost proti konvenčním hrozbám, bylo by fatální chybou zaspat vůči těm hybridním.

Téma dne: sociální sítě
Naše zpráva také více vtahuje do procesu velké digitální platformy. To ony jsou primárně prostorem pro šíření dezinformací, a přesto fungují v naprosto netransparentním módu. Ať už se jedná o algoritmy, podle kterých vídáte příspěvky, či skutečné plátce politické reklamy. Všechno, co platformy dosud v tomto směru přislíbily, je jen na dobré slovo. A podle toho to taky v praxi vypadá. Není lepší důkaz o impotenci takových dohod, než že se ke kodexu dobrovolného sdílení informací s Komisí přidal i čínský ByteDance, provozovatel sítě TikTok, který má o transparentnosti určitě dost specifické představy.

Takový stav není dlouhodobě udržitelný. Zpráva se tedy zaměřuje především na opatření vedoucí k transparentnosti, v čemž podporuje letos schválený Zákon o digitálních službách. K transparentnosti patří i pluralita, nezávislost, kontrola a odpovědnost. Tak jak roste moc gigantických platforem, roste i jejich monopol a možnosti, jak se vyhnout regulaci. Místa, kde se dnes svádí boj o charakter evropských demokracií, sama zcela unikají našemu pojetí společenské odpovědnosti.

Jak zdravá je důvěra
Zpráva obsahuje i množství doporučení a návrhů ke kyberbezpečnosti, ochraně kritické infrastruktury (tedy naše rozvodné sítě energie, školy, i nemocnice) a věnuje se i jmenovitě několika zemím - od těch, které se k nám dle dostupných dat systematicky vměšují, jako je Čína nebo Rusko, přes ty, se kterými můžeme sdílet naše know-how a pomoci, jako je Ukrajina, až po ty, jež jsou naší inspirací, jako je Taiwan.

Taiwanskou infrastrukturu boje proti čínskému vměšování a dezinformacím jsme mohli zblízka sledovat na historicky první misi Evropského parlamentu, kterou jsem loni iniciovala. Taiwanský postup spočívá ve spolupráci všech složek státní správy, nezávislých nevládních organizací specializovaných na ověřování faktů i podpoře mediální gramotnosti všech generací, vyvracení dezinformací a omezování šíření manipulativních zpráv. A hlavně: důvěře občany ve své politické a demokratické instituce.

Politikům se nemá důvěřovat, politici se mají prověřovat, říká se. Souhlasím. Ale po návštěvě Taiwanu jsem taky přesvědčená, že pokud politici nedělají (například při pandemii) chaotické a nahodilé kroky, komunikují s občany napřímo a často, vysvětlují a fungují ve zdravém mediální prostředí, které nehledá pouze senzace, pak si mohou určitou důvěru vybudovat.

A s takovou důvěrou v politiku roste i důvěra v demokracii jako takovou. A také u dezinformací a cizím vměšování platí, že není odolnější společnost, než ta, která důvěřuje svojí demokracii.