Dezinformace všude kolem nás, dokážeme je identifikovat?

Pokud se budeme držet definicí, tak UNESCO dezinformace označuje jako “informace, které jsou nepravdivé a záměrně vytvořené, aby poškodily osobu, sociální skupinu, organizaci nebo zemi”. Jakožto členka nově vzniklého Zvláštního výboru pro zahraniční zásahy do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací bych Vám ráda prostřednictvím více na sebe navazujících článků představila téma dezinformací, vysvětlila proč je důležité se jim bránit (a jak se jim lze bránit), a také přiblížila, čím se ve výboru aktuálně zabýváme a jaká témata řešíme.

Ačkoliv je prvopočátek vzniku dezinformací spojován s příchodem studené války, respektive technik KGB, někteří autoři uvádí, že praktiky dezinformací byly využívány již ve třicátých letech v Německu, kdy se nacistická propaganda pokoušela měnit dynamiku veřejného mínění. Během studené války potom vznikala obrovská centra v Moskvě, zaměstnávající tisíce osob, kde se “vyráběly” dezinformace na míru aktuálnímu politickému dění. Šíření dezinformací však nebylo nikdy jednodušší než dnes, kdy s příchodem internetu a zkrácením doby přenosu informací na naprosté minimum se dezinformace mohou šířit jako lavina.

Otázka však je - pokud se setkáme s dezinformací - poznáme, že se jedná o dezinformaci? Může to být problém, protože velmi často na tyto “informace” narážíme v médiích, či je slyšíme z úst našich příbuzných nebo dokonce politiků. Například twitterový účet prezidenta Donalda Trumpa je, ne zcela neoprávněně, některými kritiky označován za nejsledovanější dezinformační kanál. Samotná společnost Twitter nyní přistoupila k razantnějším krokům a poprvé v historii označila dva výroky prezidenta za “zavádějící” a změnila svoji roli poskytovatele dané platformy na kritika a zodpovědnou entitu bojující proti dezinformacím.

Jak tedy poznáme, že daná zpráva je dezinformace? A jaké jsou nejčastěji používané techniky?

1) Vyprávění/narativ - velmi běžný způsob šíření dezinformací, dochází k vytvoření rozsáhlého příběhu/narativu, v jehož duchu je publikováno velké množství článků. Velmi často se celkový obraz dotváří prostřednictvím odborných názorů z řad „expertů“. Příkladem může být tvrzení: Evropská unie dostatečně nepomáhá v boji proti COVID-19 na rozdíl od Číny, která nám poslala ochranné pomůcky. Jak uvádí Politico, Čína se snaží sebe vykreslovat jako zachránce, který posílá ochranné pomůcky do (nejen) Evropských zemí a tvrdí, že nic jako evropská solidarita neexistuje, přestože Evropská unie již během března začala alokovat první záchranné finanční balíčky pro členské státy. Více zajímavých informací o čínských praktikách a pokusech změnit narativ o koronaviru najdete v angličtině zde. 2) Vytváření kontextu - vytváří se kontext k již zajetému narativu. Takovým příkladem může být dlouhodobě zajetý narativ, kdy se ruská vláda snaží podkopat autoritu a fungování „západních institucí”, včetně zdravotního systému apod. Na počátku března byl do tohoto kontextu zařazen také koronavirus, a začaly se šířit zprávy, že zejména západní Evropa šíření viru nezvládá a „špatný” zdravotní systém kolabuje. V tomto kontextu můžeme také sledovat minimální informování o šíření koronaviru v Rusku, které díky nedostatečné zdravotní vyspělosti situaci pod kontrolou nemá, avšak selhání nepřiznává. 3) Neprůkazné zprávy - informace uvedené v článku či reportáži nejsou ničím podloženy, jsou zcela vymyšlené. Velmi často se tyto nepodložené zprávy šíří na sociálních sítích, kde se nedá dohledat autor, případně zprávu šíří smyšlený profil. Jako příklad můžeme uvést nejsdílenější facebookový status roku 2019, který tvrdil, že „(...) dědeček Donalda Trumpa byl pasák a daňový podvodník, jeho otec byl členem Ku-Klux-Klanu“. 4) Tvorba falešných webových stránek - velmi častým způsobem je vytvoření webového portálu, který má téměř identickou URL adresu jako populární médium. Jedním z nejznámějších příkladů bylo „dvojče“ webu americké zpravodajské stanice CBS NEWS, jehož webová adresa je https://www.cbsnews.com/ a falešná stránka měla před zneaktivněním odkaz http://cbsnews.com.co/ s doménou v Kolumbii. Pro zajímavost, Česká republika má v tomto ohledu ironický unikát - existuje stránka ParalelniListy.cz, která naopak paroduje bizarními zprávami skutečný portál šířící dezinformace, ParlamentniListy.cz.

Pakliže se setkáme s dezinformací, dokážeme ji identifikovat a rozpoznat? Nemusí tomu tak vždy být. Na vině jsou čím dál lépe propracovanější techniky, kdy se obsah na první pohled nemusí zdát závadný. V tu chvíli přichází na řadu metoda tzv. fact-check - neboli ověření faktů.

Ověřte si zdroj - je velký rozdíl, zda na danou zprávu narazíme v deníku s transparentní vlastnickou strukturou a financováním, tiskové zprávě Vlády či nám daná informace dojde e-mailem z neznámého účtu. Dezinformace se velmi často šíří anonymně, případně jsou sdíleny na sociálních sítích, kde nelze dohledat původního šiřitele nebo se jedná o nově založený či anonymní profil. Porovnejte zprávu s dalšími médii - ověřte si, zda i další média, kterým důvěřujete (a opět doporučujeme hledat ta, která se netají zdroji svého financování či vlastníky) o této zprávě také hovoří a zda se neliší klíčová fakta. Zeptejte se sami sebe - je to vůbec možné? - „Vědci našli lék na koronavirus, ale tají se to!“ Opravdu si myslíte, že by se taková informace tajila, ba dokonce utajila před veřejností? Zamyslete se racionálně nad danou zprávou a představte si, zda je popsaná skutečnost reálně možná. Nevěřte zprávě jen proto, že se vám zamlouvá - můžeme si ze srdce přát, aby ta zpráva o léku na rakovinu, který nám vláda tají, byla pravdivá. Nebo se cítit v bezpečí, protože si vytvoříme bublinu zpráv, které potvrzují naše názory. Ale svět nefunguje vždy tak, jak bychom si přáli. Nenechte se manipulovat lidmi, kteří vám to chtějí namluvit. Konfrontujte zprávy s důvěryhodnými zdroji. Důvěřuj, ale prověřuj - ačkoliv se informace jeví jako pravdivá (část dokonce může sedět s veřejně dostupnými fakty) a médium, které ji šíří, vypadá důvěryhodně, prověřte si ji. Nebojte se googlit. Přečtěte si články z různých zdrojů (ideálně ty, které nabízí fakta, ne názory) - a udělejte si vlastní názor.

Výše uvedené techniky jsou samozřejmě jen kapkou v moři oproti různým metodám dezinformátorů. Neexistuje univerzální návod, jak dezinformace rozeznat. Důležité je však být obezřetný, zpochybňovat a ověřovat přijaté informace. Zní to možná na začátek jako hodně práce, ale nebojte se vytipovat si médium či novináře, kterým svou důvěru svěříte a přijímání zpráv se tak pro vás stane větší automatikou. Stačí si čas od času ověřit, že jsou vaše zdroje stále kvalitní. A samozřejmě podporujte ty, kteří si vaši důvěru získali - ať už sdílením, nebo finančně. To je to, co jejich kvalitu udrží a pomůže jim být o krok napřed před dezinformátory.