Reakce: Proč pohled marxismu na aktuální ekonomickou situaci nepasuje

Tvrzení, že COVID-19 byl pouhým spouštěčem ekonomické krize, ke které by dříve či později došlo, je naprosto relevantní, stejně tak jako odkaz na čtyři fáze hospodářského cyklu. Nicméně právě koronavirus způsobil situaci, kdy bude globální ekonomika nucena čelit již zmíněnému trojitému šoku, což je něco, s čím klasický scénář čtyř fází hospodářského cyklu nepočítá. Rovněž je důležité nezaměňovat pojmy ekonomická recese a ekonomická krize.

Na začátku autor uvádí, že poptávkový šok je očištění od nadvýroby − domnívám se, že v případě koronaviru lze toto tvrzení jednoduše vyvrátit. Pakliže by nedošlo k uzavření většiny populace do karantény, neklesla by poptávka po letenkách, hotelech, restauračních zařízeních. Zjednodušeně − nesnížila by se poptávka po spotřebě jako takové, lidé by poptávali zboží nadále ve stejném poměru, jako tomu bylo doposud.

Nerada bych příliš zabíhala do detailů tvrzení, že vlastní bydlení je základní lidské právo. V Listině základních lidských práv a svobod zmíněno není, člověk má právo vlastnit majetek, nemá ale nárok na vlastní bydlení. Chápu, kam tím autor míří, ale to bych považovala spíše za téma k debatě nad základním příjmem, ne nad tím, co má spadat pod lidská práva.

Více se chci zastavit u toho, proč si lidé ve vyspělých ekonomikách nemohou dovolit vlastní bydlení. Ekonomicky rozvinutá země se vyznačuje mnoha faktory − zdravotním systémem a jeho dostupností, kvalitou života, dostupností vzdělání, snižováním třídních rozdílů apod. Dostupnost vlastního bydlení, nikoliv bydlení jako takového, mezi tyto faktory zařadit nelze. Tržní ekonomika se řídí nabídkou a poptávkou a na poptávkové křivce se vždy najdou tací, co nejsou ochotni či nemohou za daný statek zaplatit cenu, jež určuje trh. Pro nejchudší vrstvy obyvatel existují sociální příspěvky, které jim mohou pomoci dorovnat tržní cenu pronájmu bytu a je dobře, že je tento nedostatek tržního fungování vyrovnáván. Důležité v rozvinuté společnosti není vlastnictví, ale právě že lidé mají kde bydlet. Kdo je majitelem bytu není rozhodující; za předpokladu, že nedochází ke zneužívání nájemníků.

Autor také vznáší dotaz: „(...) jak je možné, že banka neměla dostatečné finanční rezervy, aby této krizi čelila?" Banky drží tzv. povinné minimální rezervy, které jsou stanovené Centrální bankou (v našem případě Evropskou centrální bankou). Pakliže by banky držely 100 % svých vkladů, nemohly by peníze půjčovat dál a nedocházelo by k vytváření nových ekonomických hodnot. Příklad − do banky si uložíte 100 Kč, banka 80 Kč půjčí pekaři, který si koupí pekárnu na chleba, prodejce pekáren svůj zisk (80 Kč) uloží opět do banky. Banka půjčí 60 Kč paní, která si koupí auto a dohodne se s pekařem, že bude rozvážet jeho pečivo do místních supermarketů. Kdyby banka tyto peníze nepůjčovala dál, pekař by si nemohl otevřít pekárnu, prodejce pekáren by nic neprodal a řidička by neměla živnost na rozvážení pečiva. Tento princip funguje na základě tzv. peněžního multiplikátoru, jež je dobře vysvětlený zde.

Na světě nenajdete banku, která by mohla fungovat bez multiplikátoru či byla krytá jinou komoditou (od krytí zlatem se upustilo na konci 20. let 20. století právě z důvodu krachu na burze a faktu, že krytí zlatem situaci ještě zhoršilo). A důvod, proč by banka vlastně měla posílat peníze dál? Dokud tomu tak nebylo, ekonomika se celá staletí v podstatě nehýbala, tehdejší HDP (budeme-li o tom tak pro zjednodušení hovořit) stagnoval. Až s příchodem prvních bankovních institucí začala ekonomika růst a bylo možné zvýšit kvalitu života - a lidé si tak například mohli dopřát vlastnit majetek (nezávisle na dědictví a původu). Tuto skutečnost skvěle popisuje například Harari ve své knize Sapiens.

Na závěr se vyjádřím k tvrzení, že mzda zaměstnanců je zahrnuta v nepřímých nákladech společnosti. Náklady společnosti lze dělit z několika hledisek (účetní, účelové, druhové). Pakliže se bavíme o přímých a nepřímých nákladech, mezi přímé náklady patří spotřeba materiálu, odpisy i ony mzdy (včetně odměn a všech nákladů se mzdou spojených); naproti tomu nepřímé náklady se velmi špatně sledují, protože nejsou provázány na výrobu jako takovou (může se jedna například o daň z nemovitosti, pojištění, úroky z úvěrů a další), tudíž se nedají vyčíslit. Nerozumím tedy, jak „nadhodnota zaměstnancovy práce" může činit zisk, a zároveň jak zaměstnance, který nechodí do práce a tudíž nevyrábí (firma nemá co prodávat) lze zaplatit?

Ekonomika 21. století vychází z novodobé teorie neoklasické ekonomie, která rovněž určuje rámec, v kterém se odehrává analýza. Aplikovat (neo)marxistickou teorii je příkladově možné, je však nezbytné uvědomit si, že současná ekonomika na dané teorii nestojí, proto není možné ji touto optikou posuzovat. Současná kapitalistická ekonomika má své problémy a má jich hodně, na tom se jistě shodneme. Pojďme se ale tedy pobavit o způsobech, jak problémy odstraňovat, například aplikací již zmíněného progresivního zdanění.