Sledování

09.02.2020

Případ Huawei aneb Kdo vyhraje mocenský boj o 5G?

Bitva kolem Huawei a 5G není jen o jedné obrovské technologické společnosti a nejde jen o infrastrukturu pro 4. průmyslovou revoluci. Jde o geopolitiku a bitvu mezi existující jedinou supervelmocí USA proti rostoucí Číně, ve které vládne komunistická diktatura jedné strany. Huawei je prodlouženou rukou čínského státu. Čínský národní zpravodajský zákon, který vstoupil v platnost v červenci 2017, v článku 7 stanoví, že „jakákoli organizace nebo občan bude podporovat, pomáhat a spolupracovat se státní zpravodajskou prací podle zákona.“ V kombinaci s článkem 14 není tato podpora dobrovolná: „Státní orgány pro práci se zpravodajskými službami mohou při legálním provádění zpravodajských služeb požadovat, aby dotčené orgány, organizace nebo občané poskytli potřebnou podporu, pomoc a spolupráci.“

Moderní konflikt mezi členy Rady bezpečnosti OSN není konfliktem přímým. Jakmile máte jaderné zbraně, možnost použití tvrdé vojenské síly je velmi omezená a “zástupné války” jsou nepředvídatelné a chaotické. Upřednostňovanou volbou se tak staly kybernetické útoky a průmyslová špionáž. Většina moderních výrobních zařízení, průmyslových technologií a obchodních tajemství je na dnešní digitálně propojené a globálně zapletené světové hospodářství připravena. Čína již roky představuje většinu celosvětově známých případů krádeží duševního vlastnictví a průmyslové špionáže. Ředitel FBI Christopher Wray označil čínskou špionáž za nejvyšší protiteroristickou prioritu země a přiznal, že jsou čínské krádeže technologií největší hrozbou pro vymáhání práva v USA – s více než 1000 nevyřešenými případy a odhadovanými náklady 300–600 miliard $ ročně. Hlavním argumentem USA a jeho spojenců je to, že závislost na čínské technologii pro kritickou infrastrukturu 5G nás učiní zranitelnými vůči špionáži, sabotáži a vydírání a může představovat existenciální hrozbu v budoucím vojenském konfliktu s Čínou.

Vzhledem k tomu, že tato ctižádostivá supervelmoc, kterou řídí autoritářský vůdce “na doživotí” a v současné době drží miliony etnických Ujgurů v koncentračních táborech, by měl každý Evropan věnovat velkou pozornost naší úloze při vzestupu čínské dominance. Plán Made in China 2025 ukazuje budoucí vývoj Číny. Cílem je mimo jiné zlepšení soběstačnosti klíčových výrobních řetězců a obrovské posílení domácích společností před zahraničními konkurenty. Cílem plánu je zvýšit domácí obsah hlavních komponentů a materiálů na 40 % do roku 2020 a 70 % do roku 2025. To by zlepšilo postavení mnoha čínských národních lídrů při ovládnutí globálních trhů prostřednictvím úspor z rozsahu, a pomohlo by tak Číně zajistit si světově nepřekonatelné ceny. Přidejte k tomu kombinaci nových pozemních a námořních infrastrukturních tras prostřednictvím „Nové Hedvábné stezky“ a uvidíte, že k narození druhé supervelmoci dochází přímo před našima očima.

Ve skutečnosti my, Evropané, vidíme tento proces z první řady, protože jsme někde uprostřed mezi Amerikou, Japonskem, Jižní Koreou, Austrálií, Novým Zélandem, Kanadou na jedné straně a Čínou a její sítí spojenců na straně druhé. Tato bitva jde v současné době nejpozoruhodněji vidět při nasazení 5G sítí. Spojené království se poté, co přerušilo své vztahy s Evropskou unií, rozhodlo umožnit Huawei vybudovat část infrastruktury pro 5G. Evropská komise se zdržela jakýchkoli tvrdých opatření, jako jsou přímé zákazy, a namísto toho obhajovala společnou strategii členských států, která je uvedena v jejím souboru nástrojů o bezpečnosti 5G. Zdá se, že členské státy povedou vyjednávání o 5G samostatně a budou tak citlivé na vliv Číny, která jak již bylo vidět uplaťnuje taktiku Rozděl a panuj.

Oficiální zdůvodnění Spojeného království pro tento krok je to, že má technické schopnosti a zkušenosti s ovládáním toho, co Čína instaluje a jak je tato technologie bezpečná. I kdyby tomu tak bylo, zůstává otázkou, proč všichni ostatní členové tzv. Pěti očí (spolupráce tajných služeb Austrálie, Kanady, Nového Zélandu, Velké Británie a Spojených států) vnímají infrastrukturu Huawei jako kriticky nebezpečnou pro národní bezpečnost, ale pouze Boris Johnson stojí proti radám a doporučením svých bezpečnostních a informačních služeb. Je možné, že se nový Singapur na Temži bojí odvetných opatření a izolace od životně důležitého čínského trhu, tak rychle poté, co se vzdal své schopnosti jednat s největším obchodním blokem na světě?

Německo je v současné době chyceno ve stejném dilematu (obchod versus bezpečnost) jako Velká Británie. Merkelová nedávno varovala: „nesklouznout do nové formy bipolarity, […] Spíše se musíme pokusit, s výsledky a zkušenostmi, které máme kolem multilateralizmu, začlenit zemi jako je Čína a alespoň s ní zacházet za stejných podmínek.“. Jinými slovy, předstírejme, že na cestě není a nebude žádné bipolární rozdělení světa, zůstaňme uprostřed, spoléhejte se na americkou bezpečnost a technologii a na čínský obchod současně. Vzhledem k tomu, že německá ekonomika je příliš závislá na vývozu, je nechuť rozhněvat Čínu pochopitelná. Otázkou tedy je, za jak velkou prosperitu jsme ochotni vzdát se bezpečnosti? Podle německých novin Handelsblatt: „Na konci roku 2019 byla USA předána zpravodajská zpráva [Federálnímu zahraničnímu úřadu], podle níž se ukázalo, že Huawei spolupracuje s čínskými bezpečnostními agenturami,“. Navíc pouze nedávno tři bruselští lobbisté, mezi nimi bývalý německý úředník, byli obviněni ze špionáže a jejich kanceláře a domy byly prohledány, protože policie evidentně hledala stopy čínské vojenské zpravodajské služby.

Spoléhání se na evropské výrobce infrastruktury 5G by mohlo být nejlepším řešením, i když pravděpodobně dražší a obtížnější než outsourcing. Společnost Ericsson svým vlastním přístupem vede „end-to-end“ výrobní a technologický závod kolem infrastruktury 5G s patenty a četnými současnými i budoucími obchodními smlouvami, aby prokázala svůj konkurenční postoj. Pracovní program Evropské komise poskytuje pohled na to, co my Evropané plánujeme udělat, s důrazem na přezkum průmyslové politiky a evropskou strategickou suverenitu. Jedna věc je jistá, že 27 členských států nebude mít šanci mezi USA a Čínou, pokud budou jednat samostatně. Jako největší obchodní blok na světě je EU schopna stát sama o sobě i v oblasti bezpečnosti. Ale musí se pro to rozhodnout.