Od padesáticentové armády po spamuflážového draka: jak Čína vede propagandistické války na internetu

Všimla si toho i Komunistická strana Číny a seznala, že někdejší nebeské císařství se musí arabského scénáře za každou cenu vystříhat. V roce 2013, krátce poté, co se stal prezidentem Čínské lidové republiky, avizoval Si Ťin-pching svůj plán „znovu dobýt bojiště internetu“. Zároveň vyšel v čínském stranickém deníku Beijing Daily článek, který „zdůraznil, že je nutné, aby se internet stal hlavním bojištěm v otázkách veřejného mínění“. Bylo jasné, co se tím myslí – ve virtuálním prostředí musí převládat pozitivní náhledy na Stranu a její ideologický základ (čínskou verzi marxismu a socialismu), jinak by režim čelil riziku, že bude pohřben pod hlasy rebelů a všeobecnou nespokojeností občanů.

V této době tudíž rozšířila své fungování tzv. padesáticentová armáda (50 Cent Army). Jde o skupinu vládních zaměstnanců nebo kontraktorů, kteří se vydávají za běžné uživatele internetu a čínský online prostor zaplavují prorežimními komentáři. Neexistuje žádný přesný údaj o celkovém počtu těchto lidí, ale dle odhadů jich je mezi statisíci až dvěma miliony.

Skupina se poprvé objevila v roce 2004, ale více informací o ní se podařilo získat až po úniku dat v roce 2014, kdy se na světlo dostaly tisíce e-mailů. Padesáticentová armáda se skupině přezdívá podle toho, že prý právě padesát čínských centů dostávají zaměstnanci za každý komentář – ačkoli to nikdy nebylo dokázáno.

Studie z Harvardu z roku 2017 pak osvětluje cíle a taktiky skupiny i základní statistiky o ní. Na základě empirických dat výzkumníci zjistili, že v roce 2013 pocházelo přibližně 448 milionů komentářů zveřejněných na čínském internetu od vládou placených uživatelů. Přibližně 52 % komentářů pocházelo z webových stránek spojených se Stranou, zatímco zbytek byl zveřejněn porůznu na sociálních médiích. Studie také ukázala, že členové této armády postupovali velmi koordinovaně, především co se týče načasování a toho, na jaký typ obsahu se zaměřovali. Autoři proto vyjádřili domněnku, že „tato činnost může být řízená z nejvyšších pater režimu“.

Taktika padesáticentové armády je, zdá se, založena na dvou hlavních zásadách:

1) nezabývat se kontroverzními otázkami a
2) zastavovat debaty s potenciálem ke kolektivní akci. Navzdory tomu, co bylo uvedeno, se většina padesáticentových vojáků nehádá s kritiky vlády, ale místo toho svými komentáři mění téma, aby veřejnost odvedli od nejcitlivějších otázek. Ve zkratce je jejich cílem zaplavit chválou ty internetové diskuse, které by potenciálně mohly vést k masovým protestům.

Autoři studie rozdělili zkoumané komentáře do několika kategorií a zjistili, že většina z nich (80 %) obsahovala nadšenou podporu Číny, zatímco jen hrstka z nich se účastnila hádek či urážela západní země a západní hodnoty. Jeden takový pochvalný komentář třeba píše: „Všem lidem, kteří přispěli k blahobytu a úspěchu čínské civilizace, patří úcta! Hrdinové našeho lidu jsou nesmrtelní!“

Statistiky obsažené v tomto výzkumu jsou sice relativně neaktuální, přesto nám všal dávají jistou představu o tom, jak obrovská propagandistická mašinérie funguje za Velkou firewallovou zdí. Mějme na paměti, že v těchto výjimečných dnech se rozsah této činnosti pravděpodobně ještě zvýšil. Po vypuknutí koronavirové krize ve Wu-chanu musel čínský režim utáhnout šrouby a znovu očistit svůj štít. Právě proto spustila Komunistická strana ne tak úplně nenápadnou internetovou propagandistickou kampaň cílenou na mezinárodní publikum, včetně čínských expatů. Její součástí byla i diskreditace Spojených států a šíření konspiračních teorií.

Velký počet čínských falešných účtů, které byly odhaleny na sociálních médiích, dokazuje, že čínský režim ve svém internetovém chování nabral na asertivitě...

Spamuflážový drak

Těžko určit, jak velkou roli v tom hraje padesáticentová armáda. Docela určitě tu ale najdeme stopy spamuflážového draka – čínské spamové sítě, která se zrodila v posledních letech. Tento trend v roce 2018 poprvé odhalila společnost Graphika zaměřená na analýzu sociálních médií a pokřtila ho spamufláž. Jde o to, že falešné a recyklované účty v síti kamuflují například politická sdělení na první pohled nevinným obsahem (třeba roztomilými zvířátky nebo tančícími dívkami).

Spamufláž se většinou objevuje na Facebooku, Twitteru a YouTube. V srpnu 2019 tyto tři firmy odhalily síť fungující napříč platformami a smazaly několik účtů s ní spojených. Tato síť cílila především na demonstranty podporující protesty v Hongkongu a na Gua Wengui, uprchlého čínského miliardáře s vazbami na vládu prezidenta Trumpa a obviněného z několika trestných činů. Pandemie změnila priority této sítě a spamufláž tak začala oslavovat reakci čínského režimu na koronakrizi.

S pandemií se zhoršovaly i vztahy mezi Čínou a Spojenými státy. V červnu 2020 se spamufláž objevila na americkém internetu prostřednictvím anglicky mluvících účtů s profilovými fotkami generovanými umělou inteligencí. Tyto účty využívaly veřejného napětí, které vyeskalovalo po zabití George Floyda, ve snaze přiostřit rasové problémy v zemi. Zaměřovaly se také na Trumpovy urážky vůči firmě TikTok, které využívaly k útokům na jeho vládu. Evropská unie byla také cílem čínské propagandy spojené s pandemií a o roli spamufláže se spekuluje.

Je těžké tvrdit, zda internetové kampaně padesáticentové armády nebo spamufláž splnily své cíle. Potenciál čínské režimní propagandy na internetu je však stále zjevnější. Informační válka v rámci spamufláže byla označena za nešikovnou a špatně zorganizovanou a ne každý by souhlasil, že čínský režim zvládl obnovit svou reputaci. Propagace nenávistného obsahu a manipulativních sdělení ale polarizuje společnost a poškozuje demokracii.

Nejnovější technologie, jako je třeba nový jazykový model na základě umělé inteligence GPT-3, by pak mohly dezinformace zásadně posunout, protože by daly dezinformátorům do rukou možnost generovat obrovské množství dezinformací neodlišitelných od textů psaných lidmi. Dynamika online prostoru nám se stále větší naléhavostí připomíná, že máme-li chránit internet jako veřejný prostor, musíme jednat společně a přijímat opatření, která obstojí i v budoucnosti.