Nový protinátlakový nástroj ochrání členské státy a posílí evropskou diplomacii

Před časem jsem informovala o okolnostech obchodní války mezi Čínou a Litvou. V příběhu Davida a Goliáše ukázala malá pobaltská demokracie svou odvahu, když na svém území otevřela taiwanskou ambasádu. Čína v reakci stupňovala obchodní útoky, až nakonec vypověděla všechen svůj obchodní styk s Litvou. Současně s ekonomickou šikanou třímilionové Litvy Čína vyhrožovala i ostatním členským státům – čímž jen potvrdila, proč by obchodní ústrky jediného člena měly ležet na srdci všem členům.

Evropská diplomacie si už delší dobu klade otázku, jak by mohla legitimně chránit své členské státy před podobnými útoky ze strany třetích zemí. Opravdu je to střet Davida s Goliášem, anebo by mohla EU efektivně chránit své členské státy svou obchodní a ekonomickou silou? A jak?

V následujícím období se coby zpravodajka návrhu za výbor pro zahraniční věci pokusím s partnery z naší skupiny v čele s německým kolegou Reinhardem Bütikoferem z výboru pro mezinárodní obchod dovést k realizaci nástroj, který by mohl být krokem tímto směrem.

Anti-nátlakový nástroj

V prosinci zveřejnila Evropská komise návrh nového tzv. protinátlakového nástroje (Anti-Coercion Instrument), který předkládá několik kroků, a to jak pomoci napadených zemí i odrazování třetích zemí, které by se snažily změnit politické směřování EU nebo členského státu pomocí ekonomického nátlaku – a v případě, že to bude nezbytné, také provést odvetná opatření.

Předně je třeba si uvědomit, jak současná situace poškozuje celou EU a ukazuje ji jako slabou a přes jednotlivé členy vlastně snadno vydíratelnou. Věci došly tak daleko, že izolovaná Litva pod ekonomickým tlakem velké čínské ekonomiky začíná zvažovat ústupek v tom smyslu, že alespoň přejmenuje taiwanskou ambasádu na “taipeiskou” podle hlavního města Taiwanu. Sedmadvacítka tak musí sledovat, jak členský stát projeví principiální postoj, následně je ekonomicky vydírán třetí zemí a pod jejím tlakem ustoupí ze svého politického postoje. Což poškozuje diplomatickou pověst EU jako celku.

Návrh Evropské komise není hotový ani bezchybný – ale od toho máme v Evropě víceúrovňový schvalovací proces, při kterém ho můžeme vypilovat. Sama mám k návrhu tři klíčové otázky, které budeme s kolegy muset probrat a návrh podle nich případně přepracovat:

• Co přesvědčí všechny členské státy, aby se částečně vzdaly pro takové případy jednomyslného hlasování a blokovacích práv každého jednoho členského státu, abychom skutečně mohli být jednotnou silou?
• Pokud by současný návrh již platil, byl by vyvolán aktuálním nátlakem Číny na Litvu?
• Dokážeme odhadnout, jak dlouho by trval předpokládaný třífázový (pomoc, vyjednávání, protireakce) proces? Dokázal by nástroj reagovat rychleji, než by například naše podniky utrpěly trvalé ekonomické škody?

Co je ale v téhle fázi stěžejní, je, že Evropská unie chce reagovat pružně na ubližování svým partnerům třetími zeměmi, že ukazuje principiální jednotu ve snaze takovou situaci řešit, a že všichni cítí motivaci vytvořit efektivní nástroj, který v budoucnu podobné ponižování nedopustí. Jsem přesvědčená, že může jít o důležitý krok k posílení evropské integrace i pocitu naší evropské vzájemnosti. I proto jsem se do tvorby této legislativy zapojila.