Going Digital 2020: Jak vypadá demokracie v online prostoru?

Digitalizace je dynamický proces, kterému se – i vlivem pandemické reality – podřizuje stále větší část našich životů. Tento proces, o němž se hovoří jako o novém typu průmyslové revoluce, v sobě skýtá ohromné příležitosti. Jak ale prokazují zkušenosti zemí, které v něm jsou o nějaký krok napřed, přináší i řadu poměrně zásadních hrozeb. A konečně, obnažuje potřebu nově definovat podmínky našeho soukromí a bezpečnosti v online prostoru.

Oproti jiným historickým proměnám společnosti nyní nemáme prostor sledovat tento pokrok zvenčí, každý z nás jej již dnes prožívá na vlastní kůži. Musíme zkrátka konstruovat vozidlo, ve kterém už jedeme. O to znepokojivější je míra ignorance, kterou vůči tomuto fenoménu chová současná vláda (a ty předchozí na tom pochopitelně nebyly o nic líp). Jen pandemie koronaviru celý proces uspíšila, a nikdo už dnes nepochybuje, že jako společnost stojíme před největší výzvou posledních generací.

Konference se uskutečnila uprostřed mojí kampaně #PravdaBolí – a právě dezinformacím v éře pandemie se věnoval úvodní panel. Expert na dezinformace Jakub Kalenský v něm tehdy v prosinci použil možná silná slova, ale čas jim dal bohužel spíš za pravdu: hlavním motivem drtivé většiny dezinformačních toků je zkrátka podkopat stabilitu západních demokracií. Zní to obecně, ale rozsévání chaosu mezi ověřené informace skutečně oslabuje například sílu seriózních médií a kanálů. A státy s manipulovanou veřejností mají v důsledku nižší akceschopnost, což se projevuje právě v krizích, jako je tato.

Digitální panel se věnoval problému, který (nejen) česká vláda trestuhodně opomíjela v každém dalším proti-pandemickém opatření, které aspoň nějak pracovalo s osobními daty. Digitální obři, jako je Google, nabídli svoje schopnosti pro pomoc s řešením pandemie – například v podobě nezměrných dat o našem pohybu. Taková funkce je základem pro chytré trasování nakažených, zároveň před nás však klade otázku, která od začátku visí nad „velkými daty“: je v pořádku, že toho o nás soukromé společnosti ví víc než my sami? Pandemie nám začala ukazovat kontury světa, ve kterém se náš každodenní život neobejde bez dohledu několika málo firem. Oblíbené úsloví říkávalo, že pokud je něco zdarma, pak jste produkt vy. V době sledovacího kapitalismu ale již nejsme produkty, ale surovinami pro produkty.

Jeden z panelů se věnoval digitálnímu vzdělávání. Téma „karanténního“ školství zůstává klíčovou výzvou pro český vzdělávací systém. Různé digitální zázemí vkládá novou propast mezi bohatší a chudší žáky, respektive pro rodiny s větším počtem dětí. Bylo myslím zásadní, že se debaty účastnily i dvě zástupkyně učitelské obce. Otevření debaty o tzv. digitální propasti je klíčové pro restrukturalizaci českého školství, které bude odpovídat nové realitě.

Jedním z nejzvučnějších hostů celé konference byl George Tilesch, expert na umělou inteligenci. Tilesch ve své poslední knize označuje dnešek za „rozcestí“, v němž probíhá soutěž modelů, které budeme jako lidstvo následovat v následující epoše. Jde podle něj o éru určitého experimentování s nejrůznějšími systémy. Toto rozcestí je podle Tilesche také rozcestím mezi blahobytnou společností, jakou máme (s výhradami, samozřejmě) tady v Evropě, a de facto dystopickou společností, která může zavládnout, pokud se nám nepodaří demokratizovat umělou inteligenci. Tohle je zásadní politická otázka, která bude určovat stále větší podíl debat na úrovni Evropské unie a ostatních geopolitických hráčů.

Pevně doufám, že se informace a globální know-how, které konference českému divákovi představila, stane podkladem pro způsob, jakým stěžejní proměnou naší éry projde Česká republika. Bez těchto znalostí totiž hrozí, že budeme jednak opakovat chyby zemí, které jsou v digitalizaci napřed, a stejně tak nám uniknou příležitosti, které tyto země využít dokázaly.