Ladislav Bitmann, bývalý agent KGB působící v Československu a později odborník na dezinformace, ve své knize popsal, že efektivní dezinformační kampaně jsou obvykle postaveny kolem pravdivého či věrohodného jádra, využívající stávající předsudky, rozdílů a rozporů ve společnosti, za účelem šíření obsahu a prosazování svého cíle. Opatření byla navržena tak, aby podkopávala politické, vojenské nebo ekonomické síly, prohlubovala rozpory, diskreditovala určité názory či politiky nebo zástupce na domácím i mezinárodním poli a ovlivňovala politická rozhodnutí. Aby tyto komplexní cíle mohly být dosaženy, musela se vytvořit dlouhodobá strategie. Jedna dezinformace nezmění názor mnoha lidí - ale dlouhodobý koktejl hoaxů, konspiračních teorií a propagandy dokáže přinést výsledky v celé společnosti.

Jak se tvoří?

Obvykle je dezinformace prvně vytvořena ve formě článku, který vypadá jako tradiční novinařina založená na faktech. Tyto články jsou zveřejněny na platformách, které jsou vlastněny zainteresovanými stranami (např. Sputnik, Aeronet). Obsah článků se poté rozšíří různými způsoby do infrastruktury sociálních médií.

Zdroj grafiky: https://wacinlandsocal.org/event-3136676

Dezinformační kampaň často není o pravdivosti či nepravdivosti informací, ale o tom, jak tyto části do sebe zapadají, aby sloužily danému účelu. Účinná kampaň musí být založena na racionálním jádru věrohodných, ověřitelných informací nebo společném porozumění, které lze obalit kýženou polopravdou či lží. Původními terči byli novináři, kteří přes anonymní tipy uváděli „senzační“ informace v tisku a díky jejich zajímavosti a neuvěřitelnosti se články snadno šířily. V dnešní době není nutně zapotřebí novinářů a tiskovin. Díky algoritmům sociálních sítí, postaveným na oblíbenosti (prodejnosti) a tzv. klikatelnosti, se novodobé senzační dezinformace šíří snadno a rychle. Účelem je maximalizovat zapojení uživatelů se stránkou, což vede u webů k vyšším příjmům z prodeje - a v případě sociálních platforem prodeje z reklamy. Obrovský dosah kupříkladu Facebooku a jeho algoritmus, který je navržen tak, aby podporoval interakci s emocionálním obsahem, otevírá dveře pro široké zneužití. Reálné dopady digitální negramotnosti v kombinaci se zneužitím sociálních sítí můžeme vidět v Myanmaru. Roli, kterou Facebook v genocidě měl, nemůže sám odepřít.

Dezinformační LEGO

1. Za každou dezinformační kampaní je tvz. provokatér, který staví strategické cíle a organizuje provedení. Může se jednat například o stát, teroristickou organizaci, či jinak financovanou skupinu za tímto účelem.

2. Provokatér potřebuje agenturu, marketingové či konzultační společnosti, které se zabývají celosvětovými operacemi. A není jich málo. Například kanadská společnost AggregateIQ , propojená se SCL a Cambridge Analytica, se pokusila ovlivnit hlasování o Brexitu, tuniská společnost UReputation se snažila ovlivnit volby v Africe. Izraelský Archimedes se zase zaměřil na nigerijské volby 2019 . Obvykle se k informacím, jak jsou tyto společnosti propojeny, nedostaneme. Určit provázání mezi společnostmi, vládami, politickými stranami, či jednotlivci je skoro nemožné. Pouze na základě několika whistleblowerů, jako je Shashmir Sanni, který jako stážista pracoval na odnoži pro-Brexit kampaně a Christopher Wylie, původce skandálu o Cambridge Analytica. Důležitým ruským aktérem je Ruská vojenská agentura (GRU), která vypouští strategická data a vytváří destabilizační kybernetické útoky. Relativní novinkou je společnost Secondary Infektion, která primárně operuje na regionálních fórech a blozích v Rusku.

3. Dále jsou využity platformy, přes které se dezinformační kampaně šíří dál. Facebook, Twitter, blogy, e-maily, zpravodajské weby či fóra. Většina organizací používá kombinaci platforem sociálních médií a zpravodajských webů. Výhodou sociálních sítí je jejich rozšířenost, počet uživatelů a cena (typicky zdarma, nevyužívá-li se reklama).

4. Zacílení je klíč k úspěchu! Micro-targeting, tedy cílení na určité skupiny lidí či segmenty společnosti, je oblíbeným nástrojem volebních kampaní. Obzvláště v Americe, kde strojové algoritmy propojily data voličů s volebními obvody a předpovídaly pak, na které voliče jak zacílit. Výhodou tohoto způsobu je velice osobní zaměření politických reklam na jednotlivce. O něco později byl tento způsob dotažen do nebezpečné dokonalosti společností SLC. SLC/Cambridge Analytica z Facebooku nelegálně získala obrovské množství detailních dat, které si zkombinovala s vlastními psychografickými profily pro každého voliče v USA. Tyto informace následně využila ve studijních skupinách, kde se experimentovalo s vytvářením paranoii a fanatismu za použití určitých osobních rysů a informací. To otevřelo Pandořinu skřínku v online manipulaci s myslí lidí.

Pokud vám dnešní článek přišel poměrně teoretický, nezoufejte. Jde o nezbytný úvod pro články budoucí - kde bych vám chtěla tuto teorii ukázat na příkladech Brexitu, amerických voleb 2016 i dalších, které se možná týkali i vás!