Vývoj a regulace umělé inteligence: EU nespí, ale bude potřeba zabrat

Mým úkolem coby poslankyně Evropského parlamentu je v první řadě identifikovat tuto naši bezprecedentní historickou situaci, a následně pracovat s ostatními v evropských institucích na funkčních způsobech, jak k umělé inteligenci přistupovat. Hledáme cesty, které zajistí, aby Evropa stála v popředí vývoje umělé inteligence a souvisejících nově vznikajících technologií.

Co tedy dnes EU dělá v oblasti rozvoje a regulace umělé inteligence? Díky Deklaraci o spolupráci v oblasti umělé inteligence a Koordinovanému plánu umělé inteligence, tzv. Made in Europe z roku 2018, ukázala EU a členské státy alespoň tolik, že nespí. S pomocí Digitální strategie EU jsme se zaměřili na základní hodnoty ve vývoji a využívání umělé inteligence. Rovněž dokončujeme jednání o směrnici NIS II o kybernetické bezpečnosti se zaměřením na automatizované systémy – a kterou jsem tímto procesem sama provedla jako zpravodajka za Evropský parlament.

Pracujeme také na specializované regulaci umělé inteligence, která plánuje harmonizovat pravidla v celé Evropské unii a zaměřit se na otázku odpovědnosti. Uvědomili jsme si konečně, že do umělé inteligence jako technologie obecného účelu se vyplatí investovat a mnohé z našich evropských nástrojů, jako je rozpočet Horizon Europe, Evropská rada pro výzkum, Evropská rada pro inovace a četná partnerství z veřejného a soukromého sektoru, jsou toho důkazem.

Když přijde na vědecké pozadí UI, Evropská unie se už řadí mezi globální lídry. I tak to však vypadá, že ve srovnání se Spojenými státy a Čínou tu stále zeje inovační propast. Tu tvoří zejména počet firem se zaměřením na umělou inteligenci či podíl firem působících v oblasti patentování.

Move fast and break things

Evropa chce a musí být nositelkou humanistických ambicí po celém světě. Aby na téhle misi uspěla, musí se vydat jednou ze dvou cest technologického vývoje: buďto musí být první, anebo nejlepší v širokém spektru technologií, které termín umělá inteligence zahrnuje. Pokud nás na obou cestách předběhnou Čína nebo USA, pocítíme negativní dopady nejen v naší ekonomice, ale také na naší bezpečnosti.

Je nad slunce jasné, že musíme dále investovat do souboru tzv. doplňkových aktiv. Mezi ně patří podpora rozvoje a udržení talentů v EU, zároveň s přilákáním zahraničních talentů z jiných částí zeměkoule; investice a budování kapacit v přidružených digitálních technologiích, jako je vysoce výkonná výpočetní technika, evropský cloud a mikroelektronika či výzkum a digitální infrastruktura. Znamená to také, že musíme konečně dokončit náš jednotný digitální trh a reformovat patentová práva, abychom evropským start-upům umožnili rychle se rozvíjet a globálně konkurovat.

Čína a USA vložily téměř veškeré své úsilí do ovládnutí globálního závodu v UI. Veřejně samozřejmě hovoří o hodnotách a za vlasy přitažených příslibech, že nebudou disponovat plně autonomní UI, ale vidíme jen málo důkazů (anebo vůbec žádné), že podobné proklamace hrají v jejich reálných strategiích sebemenší roli.

Tyto strategie se řídí metodou „move fast and break things“, tedy ignorování chyb za cenu rychlejšího vývoje, a to u technologie, která by s určitou pravděpodobností mohla být taky naším posledním vynálezem. Evropa se musí chopit svojí role hráče, který si závažnost situace uvědomuje a hodlá udávat trend pokroku opřeného o humanismus a bezpečnost i pro všechny ostatní.

Na první plně automatizovanou vojenskou výměnu za účasti supervelmocí dosud „čekáme“. A jak daleko (a „jaderně“) by tato potenciální výměna mohla zajít, zatím bohužel nezáleží na nás, Evropanech. A pokud nebudeme vážným uchazečem o prvenství v UI technologiích, nebudeme mít ani schopnost potenciálně katastrofické události odvrátit.