Proč by někoho zajímala moje data? Část 2.

Jak jsme si popsali v první části článku, vaše data zajímají množství útočníků především ve chvíli, kdy si je nechráníte, protože se tím stáváte nejdostupnější kořistí na trhu.

Je tu ale ještě další skupina osob, pro něž jsou vaše data to nejcennější na trhu, ať už si je chráníte jakkoli. Stačí, že jste se byť jednou přihlásili do online prostoru – a jste jejich.

I vaše data jsou především surovinou

Velké digitální společnosti, které mají celý svůj obchodní model založený na tom, že díky objemu dat, který mají k dispozici, jsou schopny poskytovat inzerentům relevantní predikce vašeho nákupního a spotřebitelského chování. Jim je v podstatě jedno, jestli jíte maso, nebo jste přesvědčení vegani, či je pro vás nákup masa otázka peněz. Komu to ale jedno vůbec není, jsou ty firmy, které vám pak skrze reklamu chtějí nabídnout své exkluzivní sušené maso, rostlinné produkty s masovou příchutí, nebo vás chtějí oslovit příjemnou slevou těsně po vaší výplatě. A ty jsou ochotny v součtu dát Googlu, Facebooku (resp. Metě) i dalším aplikacím miliony korun měsíčně, jen aby vás sledovaly.

Cokoli napíšete do Google vyhledávače nebo řeknete svým chytrým asistentům, jako je Alexa, Siri a Google; cokoli lajkujete, sdílíte na sociálních sítích; cokoli probíráte v nezabezpečených chatech; kdekoli se pohybujete s mobilem v kapse; na co se na stránce díváte trochu déle; tohle všechno a mnohem více jsou data, která jsou o vás neustále ukládána a analyzována tak, aby pak z těchto datových bodů byl vytvořen váš typický obraz.

A vězte, že naprostá většina z nás není nijak výjimečná, co se týče spotřebního chování. Někde bydlíte, někde pracujete. Jezdíte autem, na kole, MHD, po cestě možná máte Mekáč, možná nějaké nákupní centrum, které vás rádo osloví, ať nakoupíte příště u něj. Máte nějaké koníčky, něco, co vás baví. Ta pěkná Harry Potter kabelka se vám objevila na displeji mobilu už potřetí, možná prozkoumáte, jestli ji nemají i v jiné barvě. Klik. Ty slevové kuponky přece nenecháte propadnout, tak zítra zajdete do toho KFC, co máte kus od práce. Klik. Včera jste se bavil s kamarádem o dovolené a podle této reklamy jsou teď zpáteční letenky na Kanáry za hubičku. To je určitě znamení. Klik.

Firmy mají naši polohu, naše zájmy, naše touhy i naše obavy. Zadarmo. Jasně, využíváme jejich sociální síť. Ale je to dostatečná odměna za doslova otisky našich životů v digitálním prostoru, na nichž všechny ty firmy bohatnou? Dříve se říkalo, že pokud je něco zadarmo, jste vy ten produkt. Podle autorky knihy Sledovací kapitalismus, Shoshany Zuboff, už nejsme ani tím produktem; jsme pouze surovinou pro ty skutečné produkty.

Proč mi to má vadit?

Nu dobrá. Víme, co a proč se s těmi daty děje. Ale proč by vlastně někomu mělo vadit, že firmy bohatnou? Aspoň podporují ekonomiku, mají ostatně zaměstnance. A co na tom, že mám lepší reklamu? Některé ty věci opravdu potřebuji a mám pak snazší se dostat k dobré nabídce. Pokusím se vám shrnout ve třech bodech, proč k tomuto obchodnímu modelu nepřistupovat flegmaticky:

1. My žijeme v demokracii. Volíme si své zástupce, politiky, ti vůči nám mají nějakou odpovědnost. Globální korporace ale mají odpovědnost pouze a jen vůči svým investorům, a jejich zákazníky (“voliči”) jsou inzerenti. My jsme jen ti poskytovatelé suroviny, dat. To znamená, že naše data nejsou těmito společnostmi chráněná. Ano, existují různé zákony, evropské GDPR v tomto například dělá skvělou práci. Digitální giganti, navíc sídlící mimo Evropu, je ale ne vždy dodržují; nemají k tomu sebemenší důvod. Zní to jako abstraktní problém? V Americe se nedávno stal realitou: kdy po zrušení rozsudku o zákazu potratů menstruační aplikace vydávaly prohlášení, že pokud je stát osloví, tak data o uživatelkách prostě vydají, je takové problémy vůbec nezajímají a nemají zájem na tom se tahat po soudech. Nikdy nevíte, komu je firma ochotna vaše (klidně citlivé a osobní) údaje přeprodat, nebo právě z touhy po tom mít klid dokonce jen tak dát.

2. Zastavme se ještě u té teze o demokracii. Kdyby nám někdo vběhl při volbách za plentu a vnucoval nám jeden konkrétní lístek jedné strany, tak ho nejen z místnosti vyhodí, ale bude čelit závažným obviněním z porušování ústavního práva na svobodnou a tajnou volbu. Jak nám ukázal skandál Cambridge Analytica, jen díky našim volně se povalujícím datům v online prostoru byla jedna mocenská skupina a firma schopna ovlivnit hned několik voleb, mezi ty nejznámější patří americké prezidentské volby v roce 2016 a referendum o Brexitu v témže roce. Ano, Meta už slibuje, že to se stát nemůže. Ano, ne tak snadno, a ne zadarmo. Data na to ale stále firmy mají.

3. V neposlední řadě jde o další využití, které mají data: trénování a zpřesňování umělé inteligence. A ačkoliv se to může zdát jako něco záslužného pro rozvoj lidstva, pokud se bavíme o západních společnostech (samozřejmě, s výhradami, ale také demokratickou kontrolou), pak je to něco přímo děsivého v případě autoritářské Číny. Její firma ByteDance, provozující TikTok, je čínským zákonem zavázána data o uživatelích komunistickému režimu předávat. A možná vy nejste v pozici, aby vás v budoucnu Číňané chtěli vydírat (ačkoli dle uniklých dat to plánují dělat, například vůči západním soudcům a politikům); ale i díky vašim datům na TIkToku se čínská UI zlepšuje. A taková lepší čínská UI pak třeba snáz detekuje protirežimní postoj, nebo Ujgura, kterého je nutné poslat do koncentračního tábora, nebo kohokoli, kdo se netváří dost šťastně.

Co s tím vším? Nikdo vás nežádá vracet se zpátky na stromy. To, oč se snažím ve své kampani NEklikat, je především osvěta. Abyste o důvodech i hrozbách alespoň věděli. Ano, bylo by skvělé, pokud byste si smazali TikTok, přestali nekonečně scrollovat, nainstalovali si pár blokátorů reklamy (tzv. AdBlockers) a přijímali na webech vždy jen nejnutnější cookies. Pokud to však neučiníte, bude stačit, když si budete vědomi toho, že i na vašich datech spoustě lidem záleží, a jaké z toho mají benefity. A s tímto vědomím se rozhodujte, co všechno jim chcete poskytovat.