Nominace Juliana Assange na Nobelovu cenu míru

Historie nám ukazuje, že jednou z odpovědí na konec válek a zachování míru je demokracie. Ceníme si demokratických institucí stejně jako našeho práva je hlídat, kontrolovat a kritizovat. Tím se demokracie liší od autoritářských režimů, kterým je vlastní zatajování a umlčování. Demokracie chrání novináře, vydavatele i whistleblowery, aby mohli zveřejňovat informace, jež nesou veřejný zájem.

V čase informační revoluce podléhá definice novináře překotným proměnám. O to důležitější je, aby demokratické instituce včas nalezly definici dnešní, a ukázaly, že se veřejné kontroly nebojí.

Assange je vydavatelem pravdivých, zpravodajsky hodnotných informací ve veřejném zájmu, a to je obecná definice novináře, která musí přečkat všechny proměny. Tato definice chápe novinařinu jako sílu, která nechce ponechat vládě právo veta v tom, co by měli občané vědět, a co by jim mělo zůstat utajeno.

Assange odhalil závažná provinění, včetně válečných zločinů. Je faktem, že jinak by se o nich veřejnost nedozvěděla. Navzdory rizikům zveřejnil informace, které pomohly rozpoutat Arabské jaro. Posunul debatu o legitimitě zahraničních intervencí, nejen v USA. A přivedl k životu platformu WikiLeaks a dal tak hlas těm, kteří se do té doby báli promluvit o zlu, které potkali.

My, kteří Juliana Assange nominujeme na Nobelovu cenu míru, nechceme tomuto člověku nasadit svatozář. Vnímáme naopak příležitost ukázat, že principy, za které se jako společnost dokážeme postavit, jsou větší než lidské nedostatky.

Bude-li Assange oceněn, dostanou odvážní občané po celém světě znamení, že se nemusí bát promluvit, jsou-li svědky nepravostí, že je to správné a že lidstvo si jejich aktu váží.

Assange není hrdinou boje za svobodu slova, kterého bychom si vybrali, ale který nám byl vybrán těmi, kteří se svobody slova bojí. Proto je v zájmu všech jej dnes bránit. A dát mu v jeho nejtěžších chvílích znamení, že jednal správně.