Musk chce na Twitteru vydělávat, ne zachraňovat demokracii

Podnikatel, vývojář a dolarový multimiliardář Elon Musk, zakladatel vesmírné společnosti SpaceX a automobilky Tesla, se stal majoritním vlastníkem sociální sítě Twitter. Okamžitě se vyrojily spekulace o jeho záměrech, ale i obavy o budoucnost diskuse v globálně oblíbené formě stručných příspěvků do 280 znaků.

Předně je nutné si ujasnit, že Twitter je byznys, vydělávající svým majitelům peníze, ať už je majitelem kdokoli — za rok 2020 vykázal příjmy ve výši téměř 4 miliard dolarů. A že Elon Musk nemá moc šancí z hlediska obchodního modelu vytáhnout na světlo nějaké nové zlo z hlubin.

Obchodní a komerční mega-úspěch sociálních sítí včetně Twitteru už roky pramení z toho, před čím stále varují experti jako Shoshana Zuboffová: ze shromažďování, analyzování a prodeje osobních dat uživatelů Twitteru. Něco horšího se těžko bude dít, a v tomto ohledu lze tedy klidnit emoce.

Přesto může Musk na twitter přinést dle svých vyjádření novinky, u kterých je třeba zpozornět. Tou nejdiskutovanější je asi de-anonymizace účtů skrze ověřování. Taková novinka bude zajímat i českého čtenáře, přinejmenším v souvislosti s aktuální kauzou anonymních twitterových účtů údajně ve službách vládních politiků. Co by de-anonymizace na Twitteru znamenala?

Pro představu se můžeme podívat na Facebook, který se snaží s principem de-anonymizace pracovat, ačkoli jej doposud příliš nevymáhal, s výjimkou kontroverzních pokusů se skeny občanky. Facebook má politiku skutečného jména. Samozřejmě můžete falešné jméno vyplnit, a Facebook si toho nemusí nikdy všimnout. Ale není to oficiálně povolené a pokud na vás tudíž Facebook přijde, například skrze nahlášení, může vám účet bez váhání a bez odvolání smazat.

Pokud byl dosud Facebook ve vymáhání identity svých uživatelů vlažný, u Twitteru jde hovořit o vyložené lhostejnosti. Podmínky použití Twitteru hovoří o tom, že nejste povinni zobrazovat své reálné jméno či obrázek, ale „(...) váš účet by neměl napodobovat či se vydávat za někoho, kdo neexistuje, za účelem oklamání ostatních“.

Má i jiný důvod než ten, že bývalý CEO Twitteru, Jack Dorsey, vždy chtěl působit jako průkopník svobody slova. Twitter si získal popularitu i na takzvaných agregační botech, tedy naprogramovaných profilech, které automaticky shromažďují zprávy určitého typu, a poskytují tak užitečný servis svým sledujícím.

Přirozeně, bok po boku těmto užitečným botům vždy na platformě stály i takzvaní „spamboti“, tedy účty, které jsou naprogramovány k masivnímu šíření dezinformací, propagandy, odkazů s viry či prostě k zahlcování konverzací. Dosavadní praxe Twitteru byla po nahlášení bota smazat, dle vyjádření tiskové mluvčí se Twitter v posledních měsících snažil dělat i pravidelné kontroly, kdy „(...) odstranili spamové, škodlivé nebo neaktivní účty, abychom zajistili, že lidé mohou důvěřovat tomu, že to, co vidí na Twitteru, odráží povahu naší služby v reálném čase“. Že je snadné automaticky založit spamboty jiné, to je věc druhá.

To, že Elon Musk vyhlásil válku těmto twitterovým spam-botům, je jistě ambiciózní. Pokud však za tím následují slova „skrze ověřování uživatele“, přibližujeme se naopak noční můře všech lidí po celém světě, kteří zkrátka potřebují na síti zůstat v anonymitě, aby nebyli ohroženi na životě — od lidskoprávních aktivistů, přes novináře po kohokoli, kdo si dovolí kritizovat režim v autoritářských a diktátorských zemích, kde ztráta anonymity znamená reálnou hrozbu eliminace. A kdy ztráta platformy, kde mohou režim kritizovat, znamená ztrátu hlasu vůbec.

Ostatně právě tato základní vlastnost Twitteru podle mnoha akademiků zajistila masovost a dlouhodobost protestů Arabského jara. Kombinace anonymity a rychlé „hashtagové“ koordinace umožňovala lidem, kteří předtím v životě nevyšli do ulic, efektivně spoluorganizovat desítky tisíc lidí. Více o tom pojednává například kniha Twitter and Tear Gas (Twitter a slzný plyn) autorky Zeynep Tufekci.

Musk tedy na jedné straně hlásá, že mu jde o záchranu svobody slova, ale druhým dechem dodává, že by rád ověřoval uživatele. Svoboda slova je komplexní hodnotou. A na internetu musí být její součástí i právo na anonymitu. Příklad organizovaného občanského odporu v nesvobodných zemích je jen jedním z důvodů.

Nejistotu nevzbuzují jen Muskova protichůdná a poněkud zbrklá prohlášení o tom, co s platformou udělá. Ale také umístění jedné z největších sociálních sítí současnosti do jeho komplexního podnikatelského portfolia.

Uveďme jako příklad Teslu: elektroautomobilka má kupříklad v Číně velké podnikatelské ambice. Čína samozřejmě Twitter blokuje, jako všechny sociální sítě, které nemůže plně kontrolovat, to ale neznamená, že ho aktivně nevyužívá k šíření své propagandy, ať už skrze padesáticentovou armádu, nebo zmíněné spamboty.

A aktivisté i ti, kdo touží po něčem jiném, než je čínská propaganda, se k Twitteru i přes zákaz také dostanou. Co když tedy Peking novému vlastníkovi Twitteru oznámí, že má zavřít twitterový účet nějakého ujgurského či hongkongského aktivisty? Anebo naopak, ať při jednom ze „zátahů“ na nežádoucí boty ušetří ty čínské, vládní?

Nejde o to, zda důvěřujeme Muskovi, že je neúplatný, či že nemá zájem na kumulaci svého bohatství. Jde o to, že Elon Musk a další super-podnikatelé jeho typu hromadí bohatství a vliv způsobem, který už nějakou dobu zásadně ovlivňuje fungování celých států — sami však nemají k takovému vlivu žádný demokratický mandát. Svůj přístup ke spekulování o klíčové demokratické hodnotě svobody slova a volnému definování jejích hranic si Musk prostě koupil.

Anonymity na Twitteru bude velká škoda, a své bezpečí budou muset někteří lidé zaplatit menším dosahem, a tudíž sníženou šancí na změnu své neutěšené situace. Masový odchod na Mastodon, open-source verzi Twitteru, zatím bohužel očekávat nelze. Co lze čekat s naprostou jistotou, je více cílených reklam na elektroauta a na další investiční projekty Muska.

Sociální síť se nevyplácí jen díky svému ročnímu obratu, ale hlavně kvůli přístupu k datům uživatelů, kterým pak můžete nabídnout ještě lepší a cílenější reklamu. Demokracii se tedy přes Twitter slavně pomáhat nebude. Příjmům a vlivu jednoho multimiliardáře ano.