Moldavsko cítí historickou šanci, se současnou krizí může pomoci EU. Má to ale podmínky

Od roku 2014, kdy Moldavsko podepsalo s EU tzv. Dohodu o přidružení, roste objem vzájemného obchodu. Do EU putují dvě třetiny moldavského exportu. Jen 15 % exportu připadá na druhý přilehlý trh, tedy Společenství nezávislých států, které zahrnuje 9 z 15 bývalých sovětských republik.

Kromě hlubokých ekonomických vazeb učinilo Moldavsko důležitý krok směrem k Evropské unii v roce 2020, ve kterých proevropská kandidátka Maia Sandu porazila pro-putinovského kandidáta a dosavadního prezidenta Dodona a stala se šestou moldavskou prezidentkou. Po měsících politické nestability navíc vyhlásila v červnu loňského roku předčasné volby, ve kterých zvítězila proevropská strana PAS. Vůbec poprvé v historii tak moldavská prezidentka, moldavský parlament i moldavská vláda sdílejí evropskou politickou vizi.

Moldavský příběh ale ještě čeká kus spletité cesty. Moldavská republika je statisticky asi nejchudším státem Evropy. Zemi, stavící na zemědělství a potravinářském průmyslu, sužuje v posledních dvou letech hospodářská krize, prohloubená pandemií a doprovázená propadem HDP o 7 %. Krize nejvíc ohrožuje malé a střední podniky, které přitom zajišťují více než 70 % zaměstnanosti. Pandemie je ovšem spíš katalyzátorem, příčiny krize jsou hlubší – politická nestabilita, chybějící reforma soudnictví a ohromná korupce (v žebříčku Transparency International patří Moldavsku 115. místo ze 180 zemí).

Právě progres v těchto klíčových oblastech je podmínkou pro makro-finanční pomoc ze strany EU. Proevropská a protikorupční vláda s podporou prezidentky v roce 2021 investovala do první vlny potřebných reforem – v boji s korupcí, organizovaným zločinem a pochybnými finančními toky. Slibný začátek ovšem zbrzdila pandemie Covidu, jejíž dopady na rozpočet znamenaly odložení další fáze reforem.

A právě na to se chci v rámci balíčku jeho podmínek při vyjednávání zaměřit. Evropská komise i Rada EU, které jsou součástí rozhodovacího procesu, tlačí na co nejrychlejší schválení – obě instituce to však vnímají především jako ekonomickou záležitost, a je tedy logické, že čím dřív, tím lépe. Už v minulosti se však podmíněnost finanční asistence podcenila, a za Evropský parlament tedy chci být zodpovědnější v nastavení pravidel a jejich hlídání. I kdyby to mělo pozdržet schválení balíčku, je to dlouhodobě lepší pro obě strany.

Příběhy postsovětských republiky, jejichž společnosti inklinují k Evropské unii, jsou jednou z hlavních náplní mé europoslanecké práce, jakožto místopředsedkyně delegace pro Euronest (země v oblasti Východního partnerství – Ukrajina, Arménie, Gruzie, Moldávie, a dříve i Bělorusko a Azerbajdžán). Plán ekonomické obnovy pro Moldavsko, představený Evropskou komisí, dosahuje 600 milionů eur a EU pokračuje v poskytování makro-finanční asistence – nejnovější balíček z ledna má činit 150 milionů eur, většinu tvoří půjčka s 9% úrokem, 30 milionů eur je grant.

Podmínky balíčku jsou jasné – posílení řízení finančního sektoru a veřejných financí, reformy v energetice, posílení sociální záchranné sítě, vylepšení investičního prostředí a podpora implementace DCFTA.

Současná politická konstelace v Moldavsku představuje obrovskou šanci pro Moldavany, jak zvrátit úpadek země, zastavit „brain-drain“ (z Moldavska odejdou každou hodinu čtyři lidé, většinou mladí a kvalifikovaní) a umožnit Moldavské republice, aby se postavila na vlastní nohy.

Demokratické reformy, které si klademe jako podmínku, jsou nejen technickou nezbytností pro takovou spolupráci, ale nakonec i win-win scénářem: Moldavsku se otevře cesta k nejatraktivnějšímu trhu na světě, prosperitě a spokojenosti, a nám v EU zase přibude v sousedství dobrý obchodní partner se stabilní demokracií.