Mladí, pokud nikdo nehájí vaše zájmy, chopte se toho sami!

Zběžný pohled na čísla ukazuje zřejmý trend: průměrný věk Poslanecké sněmovny je 52 let, což je o 9 víc, než je průměrný věk obyvatelstva. Když se podíváme na zastupitelstva, vyjde nám průměrný věk nějakých 48 let – mladí mezi 18 a 29 lety tu tvoří jen něco přes 3 % zastupitelů! A konečně ta moje, evropská politika – průměrný věk českého europoslance či europoslankyně činí 46 let. Sama jsem pak jedinou českou europoslankyní, která kdy byla do Bruselu zvolena jako mladší 30 let.

Proč by nás takový nepoměr měl zajímat? To, že je politika „pro všechny“, nehlásá sám název mojí kampaně jen tak do větru. Nejde mi jen o proklamace o tom, kolik má kde být zástupců které skupiny. Stojí za tím celá představa o politice jako celku, která je mi vlastní a kterou se snažím (nejen) ve své kampani představovat i vám.

Je to politika, která není jen přehlídkou zasloužilých pánů v ikonických konfliktech, přehlídkou bonmotů a soutěží v házení planých slibů do dálky. Jsem přesvědčená, že politika může (a měla by) být především vzrušující disciplínou prosazování hodnot a programů, otevřenou všem relevantním skupinám, které společně tvoří naše pestré společenství. Protože teprve pak ji bude možné teprve nazývat skutečně „demokratickou“, neboť teprve pak bude odrážet a reprezentovat zájmy onoho „lidu“, jaký skutečně je.

Čím víc se politika stává klubem pro vyvolené, tím víc nám ostatním, kteří do této skupiny nezapadáme (a je nás většina – mladých, žen, etnických či sexuálních menšin…), připadá, že se tato politika tak nějak vzdaluje realitě. Je logické, že když tvoří vrchní patra politiky, vedení ministerstev atd. určitá společenská skupina (v našich statistikách tedy především muži 50+), tak že jejich politika bude do značné míry odrážet především to, co právě tato společenská skupina považuje za důležité. A je docela přirozené, že co považuje jedna skupina za důležité, se může často dost výrazně odlišovat od toho, co považují za důležité všichni ostatní.

Co je tedy příčinou chabého zájmu o politiku mezi mladými? Možná to jsou spojené nádoby. Česká politická kultura se dosud soustředila na budování exkluzivních klubů, upevňování pozic ve funkcích a tvorbu neformálních mocenských sítí. Taková politika byla jediná, kterou generace mladých mohla vidět. Pokud neměla politika zájem o mladé, o jejich témata, o jejich svět, proč by měli mít mladí zájem o ni? Vypadá v jejich očích prostě až příliš často jako svět, který se jich netýká.

Chtěla bych spolu s dalšími tenhle začarovaný kruh rozbít. Snažím se jít příkladem, ukazovat politiku coby práci jako kteroukoli jinou, představovat cesty, které do ní vedou, i rady, jak se připravit na její největší výzvy. Před časem jsem sepsala jakýsi „návod“ k vstupu do politiky. Před pár dny jsem zveřejnila spot z mého pracovního dne v Bruselu. Natáčím sérii podcastů, kam si zvu mladé političky a politiky napříč spektrem a povídám si s nimi o tom, jaký je ten jejich politický příběh a co je motivuje.

Doufám, že v mojí kampani najde co nejvíc z vás inspiraci, nebo spíš motivaci k tomu přidat se k takovém „generačnímu hnutí“ a pomůže nám tenhle kruh prolomit. To, že dneska politika pro všechny není, neznamená, že to spolu nemůžeme změnit. Pokud máte pocit, že vás dnes v politice nikdo nereprezentuje, pojďte to zkusit vzít do vlastních rukou.