Krize v Gruzii je problémem i Evropské unie

Reforma volebního systému po dílčích obtížích prošla, a gruzínští občané měli poprvé možnost volit proporčně. Zde však dobré zprávy končí. Ihned po říjnových volbách, v nichž vládnoucí strana, Georgian Dream (Gruzínský sen), získala 48 % hlasů, spojená opozice, která obdržela 27 % hlasů, volby napadla, podala stížnost k soudům na zmanipulované výsledky a zastrašování voličů u volebních místností a odmítla zaujmou svá místa v Parlamentu. Od té doby je země v parlamentní krizi, v níž jsou přiznaně obě strany vinny z kroků, které jen vedou k podkopávání vzájemné důvěry a možnosti nápravy situace. Měsíce napětí vyeskalovaly minulý týden, když byl zatčen Nika Melia, lídr největší opoziční strany v zemi (UNM), na základě obvinění z podněcování násilí právě v protestech z roku 2019. Sám to odmítá jako zpolitizované obvinění.

Řešení situace s politickými vězni a jejich propuštění bylo součástí Dohody 8. března, naplnění se však dosud nedočkala. Po dlouhých čtyřech měsících krize by měly být události posledních dní posledním signálem pro Evropskou unii, aby zasáhla a pomohla situaci vyřešit. Soudní systém musí být spravedlivý, nezávislý a odpovědný.

Uznávám práci zástupců Evropské unie v Tbilisi a oceňuji jejich snahy situaci na místě mediovat. Vidíme však, že stávající nasazení nestačí. Ambice současné gruzínské vlády zažádat o členství v Evropské unii do roku 2024 je nadějná - a sama může být také stavebním kamenem potřebných změn. Musíme dát Gruzíncům jasně a hlasitě najevo, že situaci pozorně sledujeme a že nám záleží na jejich budoucnosti. Že jsme ochotni o ní nejen diskutovat na plenárním zasedání, ale také přímo na místě.

Jsem přesvědčená, že bychom měli jako Evropský parlament vyslat do Gruzie misi k posílení mediačních snah. Ne snad proto, že by mediátoři v Gruzii nebyli dobří, ale protože pouze něco „navíc“ může narušit status quo, na kterém je země již tak dlouho zaseknutá.