Jsem válečný štváč, který chce válku s Ruskem, anebo naivka, která chce světový mír?

Můj článek o kritice ruských manévrů vzbudil poměrně pestrou paletu ohlasů. Převládaly ty pozitivní, které oceňují, že pokud jde o Putinovy stávající geopolitické aktivity, konečně se o nich mluví bez diplomatických výmluv. Objevily se pochopitelně i reakce opačné, které sdílejí perspektivu Kremlu, kterou jsem v článku rozebírala jako svého druhu propagandu.

Na jednu stranu jsem ráda, že můj článek o aktuální ruské vojenské agresi u ukrajinských hranic vyvolal silné reakce. Kritiku z proruského tábora české politiky jsem očekávala. A nepřekvapí ani její styl – manipulace a demagogie. Protože právě tak je zvyklá fungovat.

Pan europoslanec Ivan David za SPD dokonce pojal potřebu vytvořit vlastní koláž, na které mou (notně zamračenou) tvář přilepil na člena americké armády s tím, že toužím po válce s Ruskem. Použil při tom stejnou manipulaci jako mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček (co oba pány ve vztahu k Rusku spojuje, nechám na čtenáři). Pánové vytrhli z mého posledního článku jedno sdělení, vystavěli okolo něj svou tradiční svodku a přidali trochu demagogie. Šlo o pasáž, ve které kritizuji vyjádření francouzského a německého ministra zahraničí, podle nichž by měly „obě strany konfliktu u ukrajinských hranic deeskalovat situaci“. Pokud tedy kritizuji obecné výzvy k deeskalaci konfliktu, jsem podle výše zmíněných válečný štváč.

Nevěřím, že by čtenářům pánů Ovčáčka a Davida taková konstrukce mohla stačit, nemám o nich tak nízké mínění jako oba výše zmínění. Kdo si přečte celý můj článek, zjistí, za co oba západní diplomaty skutečně kritizuji: za to, že zaujímají takový úhel, který přijímá propagandu Kremlu, tedy že snad jde o rovnocenný konflikt, v němž se i Ukrajina chystá útočit. Na tom, jak Jiří Ovčáček a Ivan David zacházejí s fakty, lze dobře ukázat osvědčenou taktiku dezinformátorů: vezmou si zrnko pravdy, například citaci, vytrhnou je z kontextu a obalí manipulací a demagogií. Přesně, jak jsme s experty popisovali v kampani #pravdaboli.

Moji kritikové už by se měli rozhodnout, zda jsem spíš štváč, který touží po válce, anebo naivka, která by si přála světový mír. Titulovat mě obojím jaksi nedává smysl. Z článku je nicméně zřejmé, o co mi skutečně jde. Už v titulku kladu vedle sebe zbraně a peníze - a Evropu pak vyzývám k tomu, aby proti Putinově evidentní a především sedm let trvající vojenské agresi na Ukrajině použila to druhé, tedy ekonomickou diplomacii.

Mírové otázky řeším na evropské úrovni i legislativně. Poslední rok jsem usilovně pracovala jako zpravodajka na vylepšení regulace o vývozu technologií dvojího použití, která brání diktátorům zneužívat moderní evropské technologie proti svým občanům.

Aktualizace této regulace se věnuje i problému biometrických (nebo jak se dá lidově říct, šmírovacích) technologií, které diktátoři zneužívají. Na problém používání těchto technologií k masovému šmírování, a to i v demokraciích, upozorňujeme s kolegyní Klárou Kocmanovou v kampani Vraťte nám naše tváře, která pomáhá sbírat podpisy pod celoevropskou výzvu ke změně legislativy.

Jsem tedy ráda, že mi pánové Ovčáček a David svou intervencí umožnili připomenout věci, o které jako politička usiluji. Taky mě těší, jak moc oběma mužům leží na srdci světový mír. Budu ode dneška bedlivě sledovat, jak se o něj činí ve svých úřadech.