Jak mi Google přišel do rány

Server ProPublica před pár dny zveřejnil analýzu reklamní činnosti Googlu v neanglicky mluvících regionech v Evropě, Latinské Americe nebo Africe. Největší analýza tohoto druhu v historii ukázala, jak Google umožňuje vydělávat na šíření dezinformací.

Společnost se v minulosti veřejně zavázala k boji proti dezinformacím, analýza přitom odhaluje rozsáhlé umísťování automatické reklamy — a to včetně velkých značek — na webech, které prokazatelně šíří dezinformace o vakcínách a pandemii, klimatické změně či politické dezinformace manipulující místní volby apod. Server ProPublica uvádí příklad z Bosny a Hercegoviny, kde Google provozoval reklamu na dezinformační stránce prominentního politika a bosensko-srbského separatisty zastupujícího platformu, na kterou sama americká vláda uvalila sankce.

Ještě křiklavějším aktuálním příkladem je Brazílie, kde představují reklamy Google významný zdroj příjmu pro stránky šířící pochybnosti o integritě volebního systému, které hlásal především — dnes již poražený — prezident Bolsonaro. Analýza nabízí také dlouhý výčet — francouzsky, německy a španělsky hovořících — stránek, které systematicky šíří dezinformace o pandemii COVID-19 či klimatické změně, a kterým Google svými reklamami zajišťuje financování.

Podle analýzy Google umisťuje reklamu do jednačtyřiceti procent z přibližně osmi set online článků identifikovaných Mezinárodní fact-checkingovou sítí Poynter Institut jako šířících dezinformace o pandemii COVID-19. K tomu přidejme až pětinu článků šířících dezinformace o klimatické změně, identifikovaných fact-checkingovou organizací Science Feedback.

Jde o krajně problematický mechanismus, který zajišťuje příjmy provozovatelům dezinformačních serverů i Googlu, zatímco ve společnosti se šíří dezinformace a oslabuje se politický systém demokracie. Analýza ukazuje, že dosavadní proklamace společnosti Google nejsou motivovány snahou pečovat o veřejné zájmy, ale čistě jen obavami ze špatného PR, které logicky hrozí spíše na internetových stránkách v angličtině.

Newyorské setkání s newspeakem

Shodou šťastných okolností jsem se právě v těchto dnech sešla se zástupci největšího tech-giganta spolu se zástupci OSN v New Yorku, kde jsem na misi Evropského parlamentu za výbor pro cizí vměšování včetně dezinformací. Dlouhodobě se snažím upozorňovat, jak velký problém pro společnost představují všichni, kteří si na dezinformacích postavili svůj byznys.

Je to jednoduché: máte někoho, kdo šíří dezinformace ideologicky — typicky nepřátelské státy, organizace, zkrátka kohokoli, kdo vás chce poškodit. A tito aktéři mnohdy neznají váš specifický národní kontext.

Co zabere v České republice? A umím to dost dobře přeložit? Potřebuji nezbytně nějakou národní „spojku“, šiřitele. Ať už je to sofistikovaný byznys typu Aeronet, nebo exekucemi zatížený pán křičící na kameru svého telefonu. Bez nich by to nešlo.

A právě zde se otevírá prostor pro online reklamu. Nelze si představovat, že všechny tyhle „byznysmeny“ přímo sponzoruje Ruská federace nebo Čínská lidová republika. Ve skutečnosti je platí naše klikání: někdo přijde na jejich web, kde mají umístěnou reklamu, a poskytovatelé oné reklamy — Google — jim za každé takové oči, které mohly reklamu vidět, zaplatí.

Sám Google se pochopitelně snaží regulovat, kde všude reklamu nechá — ostatně i samy inzerenty musí zajímat, vedle jakého obsahu se jejich značka objeví. Žádná firma nechce nabízet svůj produkt vedle článku schvalujícího genocidu…

Analýza ProPublica nicméně přesvědčivě ukazuje, že v ne-anglicky mluvících zemích to Googlu moc nejde, anebo se ani moc nesnaží — těžko říct, co je horší varianta. Hovoříme přitom o každoročním přísunu milionů dolarů do kapes dezinformátorů na podporu jejich činnosti.

Google samozřejmě tvrdí, že „na tom pracuje“ — investuje peníze do mluvčích v inkriminovaných světových jazycích, kteří budou moci kontrolovat algoritmy v jednotlivých jazykových kontextech. Jenže — můžeme si opravdu dovolit tuhle metodu „dvakrát řež, jednou měř“?

Zatímco Google „slibuje a zaručuje“, v praxi má jeho fungování každou minutu reálné dopady — jeho neregulovaný byznys negativně ovlivňuje volby, napomáhá radikalizaci společnosti a zasívá v ní chaos a nenávist. A v případě pandemie lze hovořit dokonce o bezprostředních obětech šíření dezinformací.

Zástupcům Googlu jsem na setkání všechna tato čerstvá zjištění připomněla. A doplnila je několika otázkami: Co s tím hodláte dělat? Jak hodláte přeskupit finanční toky, aby Google konečně ukázal, že vnímá tuhle část svého byznysu jako globální celospolečenský problém, a ne jen jako nějaké nedopatření, které zakryje pár bankovek?

Kdy hodláte přehodnotit svou liknavost v personálních otázkách a přiznáte, že samy algoritmy bez dohledu sice možná efektivně vydělávají peníze a šetří náklady na pracovní sílu, ale také nezohledňují kontexty, nevykazují společenskou odpovědnost a přiživují zásadní společenské, politické i zdravotní krize po celém světě? Odpovědi Googlu přicházely v malém počtu, pomalu a potichu. Nebyly to vlastně ani odpovědi, spíš obecná, formální vyjádření á la „bereme na vědomí“.

Nedočkala jsem se ničeho, co by mě jako zástupkyni výboru pro dezinformace od nejsilnějšího online aktéra na planetě jakkoli přesvědčilo. Pokud jde o tak závažnou příčinu šíření dezinformací, neumím se s formálním ubezpečením tohoto typu spokojit.

Dala jsem tak zástupcům společnosti Google jasně najevo, ať se připraví na to, že budou v dohledné době předvoláni na slyšením před naším výborem. A tam už to bude bez newspeaku.