Dezinformace, hoaxy, propaganda: zpátky k základům

Dezinformace, nebo fake news? Často se v médiích a na sociálních sítích setkáváme s pojmem „fake news“ (falešné zprávy) –a většinou ho bohužel chápeme úplně špatně. Například máme tendenci ho zaměňovat s pojmem „dezinformace“…

Jak už jsem psala dříve, dezinformací se označuje klamavá, lživá, falešná informace, jejímž cílem je změnit, zmanipulovat názor jedince, skupiny nebo širší veřejnosti. Osobně preferuji označovat konkrétní lživé informace za hoaxy a pojem dezinformace používat v širším kontextu – jako organizovanou snahu oklamat jedince či skupiny, aby uvěřily něčemu, co není pravda.

Dezinformačních technik a nástrojů existuje řada. Fake news, neboli falešné zprávy, jsou produktem tzv. žluté žurnalistiky, což je souhrnné označení pro bulvár a neetické novinářské praktiky (v tomto případě publikování nepravdivých informací). Fake news jsou žurnalistické články obsahující lživé a zavádějící informace, které jsou často publikovány na dezinformačních webech a portálech.

Síla fake news je proměnlivá. Ačkoliv se na počátku článek nachází na méně známém, často zavádějícím webovém portále, je snadné jej masově rozšířit. Zpočátku tyto zprávy bývají šířeny pomocí tzv. botů (počítačových programů, které vykonávají opakující se činnost, například opakovaně sdílí a šíří danou zprávu), čímž se dostanou do širšího povědomí mezi vybrané skupiny osob. Pracujeme tu s čísly jako je 2,2 miliardy uživatelů Facebooku či 360 milionů profilů na Twitteru. Když je bot dobře nastavený a zpráva je psána ve světovém jazyce, šíří se efektivně rychlostí světla. Může se pak snadno stát, že tuto „šokující“ zprávu sdílí či komentuje veřejně slavná osobnost, převezmou ji jinak věrohodná média – a zpráva si začne žít vlastním životem.

Lidstvo bojuje s falešnými zprávami odpradávna. Manipulativním kampaním musel čelit už britský král Jiří II., kdy se tiskaři novin rozhodli ve snaze oslabit jeho postavení vydat zprávu o jeho podlomeném zdraví. Mezi nejznámější kauzu z poslední doby patří například série článků o špatném zdravotním stavu Hillary Clinton během její kandidatury na prezidentku USA. Další historické příklady, které ukazují, že nejde o nový fenomén, najdete zde. 

Propaganda ruku v ruce s dezinformacemi

Propagandu lze chápat jako cílené šíření jednostranných názorů a informací za účelem změny postoje nebo názoru skupiny, širší veřejnosti či mas. Propaganda se velmi často váže k dynamickému období změn ve společnosti, kdy politici či zájmové skupiny potřebují bezprostředně „tlačit“ své zájmy. Netřeba příliš rozebírat nacistickou či socialistickou propagandu, můžeme se ale vydat i do demokratické historie, například do USA, které během války používaly podobné nástroje k utužení morálky ve společnosti a zjednodušení náboru vojáků – určitě si vybavíte typický letáček se strýčkem Samem, který „chce právě vás do US army“. Tak či onak, cílem propagandy není „informovat“, ale emočně zasáhnout cílovou skupinu a tím změnit náladu ve společnosti. 

Propagandu můžeme rozdělit na tři typy, dle stupně agresivity a důvěryhodnosti. Nejméně problematická je tzv. bílá propaganda, kdy je cíl jasně stanoven a zdroje informací i financí užitých pro propagandu jsou transparentní. Jako příklad lze uvést třeba spolky propagující veganskou stravu. Opakem je tzv. černá propaganda, jež staví na lživých a mylných informacích, které používá k manipulaci zacílené skupiny. Šedá propaganda se pak nachází někde na jejich pomezí. 

Propaganda a dezinformace se mají velmi rády. Zejména černá propaganda na dezinformacích vysloveně staví. A díky rozvoji moderních technologií a užití a dezinformačních nástrojů (boty, fake news a další) může být působení propagandy mnohem silnější než dříve.  

Dezinformace vs mylná (špatná) informace 

Pojem misinformation (mylná informace) bývá mylně chápán, nejčastěji jako dezinformace. Dezinformace i mylná informace jsou lživé, chybné, a špatné, je však mezi nimi jeden zásadní rozdíl.  Zatímco dezinformace je šířena cíleně za škodlivým účelem, k šíření mylné informace dochází omylem a bez zlého záměru. Známým příkladem je fotomontáž zobrazující delfíny v Benátkách během první vlny koronakrize.

Problém nastává ve chvíli, kdy se toto na první pohled nevinné šíření mylné informace rozhodne někdo zneužít. Ve chvíli, kdy se taková informace již rozšířila mezi veřejností, lze ji s pomocí dezinformačních technik už jen napřít potřebným směrem či výkladem – a z mylné informace se rázem stává dezinformace.

První krok v boji s dezinformacemi musí být jejich správné rozeznání. Nejen vojáci dobře vědí, jak je důležité znát nepřítele a způsob, jakým přemýšlí.

Důkladné ověřování informací je nezbytnost, tím to však nekončí. Cílem mým i mého týmu je proto postupně vám přiblížit nejčastěji užívané techniky a nástroje. Společně v nadcházejících týdnech nahlédneme pod pomyslnou dezinformační pokličku.