03.02.2022

Nezaměnitelné tulipány: jak udělat online prostor unikátní a proč je to špatný nápad

Investování do NFT čili jedinečných objektů na internetu znamená ukládat peníze do důvěry v cizí přesvědčení. Je to klasická hra na to, že cena vlastně znamená hodnotu. Jde o jev, který známe už z hluboké historie.

Ve třicátých letech 17. století prožívala Nizozemská republika nejspíš první spekulativní bublinu na světě. Do historických knih vešla jako tzv. Tulipánová horečka. Tulipán měl cenu dnešního ekvivalentu až osmi milionů Kč. Lidé kvůli tulipánovým cibulkám neváhali prodat dům, vyskytl se i případ výměny pivovaru za tři kusy vzácných cibulí. Tuto mánii mj. podnítil obrovský příliv bohatství do Nizozemska.

Přírodní podmínky, které omezovaly nabídku tulipánů, v kombinaci s uzavřenou skupinou pěstitelů vytvořily bublinu, která tři roky dokázala udržet domněnku, že tulipán má stejnou hodnotu jako dům.

Stejně jako tehdy, i dnes je světová ekonomika zaplavena příliš velkým množstvím levných nebo téměř volných peněz, což umožňuje podvodníkům a šarlatánům ve stále větší míře využívat rostoucí trh nově bohatých a digitálně propojených lidí. Jenže jakmile v Amsterdamu došli ti, kdo v tulipány věřili, bublina praskla a každý, kdo stále tulipány držel, přišel o všechno.

Tulipánová horečka se vžila coby označení pro následující ekonomické bubliny. Tou poslední by mohly být tzv. NFTs (non-fungible tokens neboli nezaměnitelné tokeny). Investice do NFT vám totiž dnes pravděpodobně přinesou podobné výsledky. Jen bez těch tulipánů.

Neukradl bys auto, nestáhnul bys film

Tokeny si můžeme představit jako jedinečná sériová čísla, uložená v digitální účetní knize (blockchain) a provázaná s nějakými skutečnými digitální objekty.

Většina NFT jsou dnes hypertextové odkazy, vedoucí na soubory s obrázky, videy či zvuky, uložené na serverech obchodních platforem NFT a zabezpečené záznamem na blockchainu Ethereum. Ještě jednodušeji řečeno: je to účtenka za obrázek nebo video, které je jinak nekonečně digitálně replikovatelné.

Digitální nedostatek a jedinečnost, kterou si člověk kupuje, nespočívá v samotném uměleckém díle, ale pouze v kódu účtenky, kterému bude muset další kupující věřit, že je originální a pravý. Jako kupující musíte také věřit, že fyzické servery, které platformy používají k ukládání odkazovaných velkých obrazových souborů, zůstanou aktivní a nikdo disponující přístupem názvy souborů nezmění.

Připadá vám to jako šílenství, kupovat si něco, na co se můžete zadarmo podívat na internetu, ba si to stáhnout? Většina z nás se asi dnes, a tedy s odstupem nevěřícně zasměje těm nebožákům, kteří kvůli cibulce tulipánu prodali dům.

Žijeme ale v době internetové informační přehlcenosti, kdy si můžete najít cokoli, pustit cokoli ve smyčce třeba stokrát. Obsah internetu se přitom stále nafukuje. Není proto divu, že mnohým se možnost učinit z kousíčku internetu unikátní věc v osobním vlastnictví, jeví lákavě.

Hlavní příčinou vzestupu NFT je nicméně především propagace kryptoměn. Ty se ze směnných horských drah a podpůrných slov od Elona Muska již delší dobu zabydlují jako pevná součást našich (nejen) digitálních životů.

NFT můžeme brát jako součást jejich marketingu: NFT se nakupují kryptoměnami a jejich „ražba“, neboli blockchainový zápis, vyžaduje použití kryptoměny. Největší NFT platforma, opensea.io, vyzývá kupující a prodávající, aby zaplatili za registraci pomocí kryptoměny a vytvořili si peněženku pro budoucí použití.

A jak se vlastně dnes této bublině daří? Nepočetná skupina umělců jejím prostřednictvím generuje většinu svých zisků, obvykle prostřednictvím dobrého marketingu a díky propojení se známými aukčními domy. Nejdražší loňský NFT se prodal za cca 7 milionů dolarů.

Rok 2021 se nesl především v duchu obchodování a přeprodávání těch nejznámějších. Většina umělců však ztrácí peníze na poplatcích a uvízla v držení Etherea nebo jiných kryptoměn, které od listopadu minulého roku klesly o polovinu. Většina NFT se neprodává vůbec nebo se prodává za malou částku, často dokonce nižší, než činí poplatky.

Pirátství je zločin. Už zase

Vzhledem k tomu, že ani technologie blockchain neřeší problém digitální důvěry a kořenové autenticity, NFT se staly živnou půdou pro pirátství, předstírání identity a využívání zesnulých umělců na každé platformě NFT. Jelikož je snadné podvádět a následky jsou zpravidla nulové, mnoho lidí tomu neodolá. A internetový lid se zatím obrací k tomu, co umí odnepaměti nejlépe: k satiře.

Vedou se diskuze o tom, zda screenshot a uložení obrázku označeného jako NFT je zločin, trapas (asi jako vyfocení selfie před cizím Lamborghini) či prostě realita fungování internetu. Pamětníci autorského práva si nicméně vybaví, že debata to není vůbec nová.

Diskuse o tom, jak něco vlastnit na internetu, ale i jak vůbec vlastnit a ochránit něco, co je veřejně přístupné, je věčná — vzpomeňme na kauzu o právu na panorama. Veřejnost se tehdy hrozila, že si turisté a občané nebudou moci fotit pražské památky.

Každému pyramidovému schématu však nakonec dojdou kupci. Sebeposilující proces, při němž lidé platí stále více kryptoměn za něco, o čem doufají, že v budoucnu prodají za vyšší cenu, funguje pouze tehdy, dokud roste potenciální trh kupujících.

To, že i tato bublina splaskne, naznačuje i samotný začátek vzestupu NFT: nejvýznamnější nákup, který odstartoval poptávku po NFT, byl nákup účtenky ve formátu jpeg za 69 milionů dolarů. Nejednalo se ale o docenění umění. Byl to marketingový trik od bohatého investora do krypta. Sám ostatně přiznal, že jeho hlavním cílem bylo přitáhnout pozornost ke své vlastní kryptoměně, aby zvýšil její cenu.

Otázkou tedy ve výsledku není, jak se stavět k těmto staronovým hračkám bohatých a spekulantů. Historie nám dává jasný návod: ignorovat je, dokud se neomrzí; či se přidat, ale počítat s možnými důsledky.

Staronovou a stále nevyřešenou otázkou přitom je, kdy skončí boj s online pirátstvím a místo toho se začnou adekvátně doceňovat umělci a talent nezávisle na tom, kolik lidí mělo možnost je svobodně objevit.