TMG 11.3.-17.3.

Mňau lidi,

můj den nekončí, dokud nejdu spát, tudíž jsem se vůbec nezpozdila s Týdnem Markéty Gregorové, nene.

Pondělí znamená už mnoho týdnů: cesta v pět ráno do Prahy. Po klasickém strategickém meetingu jsem se konečně sešla s naším poslancem a garantem obrany Jan Lipavský. Říkám konečně, jelikož právě on bude mým poslaneckým kontaktem číslo jedna pro případnou práci v Bruselu a řešení zbraňové směrnice i dalších témat. S Piráty se nemusím domlouvat na tom, že budeme spolupracovat, jelikož to je mezi kamarády samozřejmost .), ale předal mi množství užitečných informací Následně jsem si šla na Ministerstvo vnitra potvrdit, že existuji (osvědčení o státním občanství) (existuji, mimochodem) a honem se vrhla zpět do náruče Brna.

Snídaně v úterý proběhla v Atlasu, kde se podle mě řeší všechny zásadní politické otázky, s Petr Bartoš. Ten mi představil hodně zajímavý koncept aquaponických a hydroponických systémů. Jde velice ve zkratce o městskou farmu, kde v symbióze žijí rostliny, mikoorganismy a případně i ryby, a vzájemně se vyživují. Podporuje to soběstačnost měst, omezuje ekologicky náročný import potravin i pomáhá bojovat proti suchu. Kdyby vás někoho napadlo tak 200 m2 volného prostoru (střechy included), dejte mi vědět. Tohle v Brně chceme!

Vím, že se teď řeší jiné problémy a projekty, ale nejsem si jistá, že to lidi ví, tedy: Housing first pokračuje. Byla jsem ve středu již na druhém setkání komise pro výběr účastníků projektu HF. Opět jsem si musela načíst případy a pohnuté osudy desítek lidí a zvolit, kdo dostane další šanci v podobě bydlení. Do ruky totiž nedostaneme případ nikoho, kdo to nepotřebuje. Myslím si, že už proto se v projektech pokračovat musí – aby se nemuselo porovnávat, který člověk ve strašné situaci je na tom hůř, ale pomohlo se všem.

Čtvrtek, stejně jako celý týden, se nesl v duchu kampaně za záchranu Internetu. O tom ale až za chvíli. Večer mi pak nečekaně napsal Marek Fiser, jestli s ním nepůjdu do Filharmonie. Zní to krásně (a filharmonie zněla krásně), ale význam netkvěl toliko v kultuře, jako práci. Po koncertu jsme se setkali mimo jiné s Christianem Smittem, aktuálně jedním z nejžádanějších mezinárodních varhaníků a vedením Filharmonie, abychom se seznámili a promluvili si o Janáčkovu kulturním centru. Ta jména, se kterými se v projektu JKC spolupracuje, mi připomíná jistého Johna Hammonda a jeho “Na ničem jsme nešetřili.” .) Ne nicméně v pejorativním smyslu, spíše doceňujícím jejich úroveň. A neočekávám, že by nám dinosauři projekt rozdupali. Kdyžtak se jim postavíme.

Tohle je dlouhý týden. Ale už se dostávám primárně k zachraňování internetů! Součástí našeho postupu, která 23. března vyvrcholí protesty po celé republice, je i oslovování europoslanců a tázání se na jejich postoj ke směrnici. (Aktuální názory lze vidět na http://pledge2019.eu.) Jelikož se měl Luděk Niedermayer v pátek ocitnout v Brně na debatě o euru a chtěla jsem s ním mluvit již dlouho, požádala jsem ho o schůzku. Musím docenit, že ačkoli jsme ideologicky na jiných stranách, záleží mu na názorech oponenta a má věci důkladně promyšlené, takže jsme se zapovídali natolik, že málem nestihl debatovat o euru. Ještě jednou moc děkuji za podnětné setkání! Tuto fotku jsem vybrala, jelikož mi roste strom z hlavy, a to musí být důkazem moudrosti.

O víkendu jsme s Mikuláš Peksa, který je také členem Německé pirátské strany (jop, jde to!), vyjeli do Norimberku na sjezd německých Pirátů, a to primárně proto, abychom promluvili na návazné demonstraci proti článkům 11 a 13 té copyrightové směrnice. Dav čítal na stovky lidí, a to byl ještě malý oproti těm, které byly v minulých týdnech v Kolíně a dalších městech. Němce Internet zajímá. A já doufám, že bude příští sobotu zajímat i nás. .)