TMG 11.2.-17.2.

Mňau lidi,

Týden Markéty Gregorové je zpět! Zároveň přijímám návrhy na lepší název. Nechci brát zkratku Tomáši Maryk Gassariguovi.

Pondělí=Praha. Tentokrát jsem podstoupila operaci důstojnosti v podobě ateliérového focení, z něhož je dnešní sneak-peak fotka. Neberte to nikterak vážně, mám vše (krom té důstojnosti, kterou jsem věnovala do registru dárců), ale ačkoli si uvědomuji, jak vypadám, ateliérové focení mi způsobuje rozsáhlé trauma, které se mě do nějaké míry i s dalšími událostmi dotýkalo po celý týden. Proč to píši do shrnutí, které se jinak běžně týká jen mých pracovních výkonů? Protože je podle mě důležité si přiznat a hlavně ostatním přiznat, že někdy nejde makat na 300 %. Když někdo říká “nejsme jako oni”, já chci říct “jsem jako vy”. Člověk.

Do úterý už se přenesu bez patosu – a zpátky k veletrhům. Mnozí angažovaní Brňáci asi v minulosti zaregistrovali různorodou vášeň mezi Kanceláří architekta města (KAM), městem a vedením Veletrhů k urbanistické soutěži. Já jsem si dala schůzku jak s ředitelem KAMu, Michalem Sedláčkem, tak s architektkou BVV Lenkou Štěpánkovou. Oba mi dali dost hodnotné informace k tomu, jak to teď s veletrhy, soutěží, územním plánem i vizemi vypadá a nadchla jsem se pro to, jak lze areál ještě zlepšit. Všichni mají dobré nápady, jen nemají moc dobré zkušenosti se vzájemnou komunikací. Zkusím být tedy pro ně komunikačním mostem já. To je moje superschopnost. .)

Vydržte ještě se mnou, protože středa byla nejzajímavější. Skrze komisi pro sociální věci jsem se dostala do tzv. expertního týmu pro Housing First. Oč jde? Na základě anonymizovaných pohovorů, které má komise/tým k dispozici, vybírá účastníky do programu HF. Musím říct, že pro mě byl dost silný zážitek si jen číst ty pohovory a na jejich základě vybrat, kdo de facto dostanou šanci na nový život. Ale ještě pak i fyzicky hlasovat a rozhodnout, či naopak vidět, že byly vybrány jiné osoby, než pro něž jsem hlasovala já – to je nepopsatelné. Proto je pro mě důležité v těchto programech pokračovat. Chci, aby jednoho dne nebyl výběr potřeba, protože těch pár posledních lidí bez domova se už prostě “dostane”.

Čtvrtek a vlastně i část víkendu jsem zase s David František Wagner zachraňovala Internety. Výsledkem je tento článek a řekne více, než bych dokázala vmezeřit do tohoto statusu (dokud tedy nemám čtenost, jako Mára): https://www.piratskelisty.cz/clanek-2298-finalni-verze-copy….

V pátek úžasná Martina Jaňurová dle mých stručných notiček komplet připravila seminář pro čelní kandidáty a další zájemce týkající se práce v europarlamentu, protože se tam nechceme rozkoukávat moc dlouho, ale rovnou začít makat (variabilně na 100 až 300 % podle aktuálních psychických možností). Díky moc jí i Filipovi za nálož infa k finančnímu rámci, s nímž budeme v rámci svého mandátu operovat, Jonášovi za super insight k práci Komise (a jak nás jako MEPy bude vnímat :)) a Michalu Ponikovi k předsednictví ČR, které nás v roce 2022 potká. Jsme teď hrozně múdré sovy!

O víkendu mi přijeli rodiče na návštěvu do Brna, takže jsem si zase obnovila pohled turisty a musím uznat, že i když je to rychlé, stojí to za to! (pořád mluvím o Brně, ano) Taky jsem si uvědomila, že mám lehký problém s workoholismem, jelikož jsem musela poslat rodiče do Ikey, abych měla aspoň pár hodin na práci nad hrozně sexy událostí, co pořádám a kam musíte příští sobotu stopro přijít: https://www.facebook.com/events/553345378468647/. Cítila jsem ten kapitalismus až v kostech! Speciálně z toho všeho chci ale vypíchnout Whiskey Bar, který neexistuje. To, že to je můj nejoblíbenější podnik už tam vědí, ale že se do něj zamiluje i moje maminka a básní mi teď v autě cestou do Prahy o jejich tataráku, škvarkovce i drinku od génia toho podniku Anna Pilařová, to teprve vzkazuji. Díky. <3

Jak si to tak čtu, nakonec nevadí, že neumím vypadat jako člověk. Ty lidské aktivity, co vykonávám, jsou mnohem lepší.